Čtyřicetiletá Syřanka Marjam Chavlí vyvázla jen těsně ze spárů smrti a nyní leží s těžkými popáleninami v nemocnici.

Rozhodla se zemřít mučednickou smrtí, protože nedokázala sehnat jídlo pro své děti.

„Rozhodla jsem se raději zemřít než se dívat na své děti, jak mi před očima umírají,“ říká žena, která prožívala těžkosti jako většina syrských uprchlíků. Její rodina uprchla z Homsu do Libanonu skoro před dvěma lety a po celou dobu byla odkázána pouze na pomoc OSN a Světového programu pro výživu. Jenže asi před půl rokem dospěla organizace k rozhodnutí, že je její rodina schopná uživit se sama, a tak je z programu vyřadila.

Žena se s tím ale nechtěla smířit, protože věděla, že rodina jídlo sama neobstará. „Chodila jsem tam pořád dokola a říkala jim, že se museli zmýlit. Lhali mi, vysmívali se, křičeli na mě a vyháněli mě,“ tvrdí žena. Vyhrožovala, že se upálí, ale nikdo na ni nereagoval.

Jednoho dne však opravdu přišla z úřadu domů, polila se benzinem a za pár vteřin byla v plamenech. „Spadla na zem a začala hořet,“ popsal děsivé okamžiky jeden ze svědků.

„Jsem matka a děti začaly mít z hladu závratě. Jedno říkalo, že nedokáže zvednout hlavu, druhé nemohlo hýbat nohama. Doufám, že mi bůh odpustí. Chci, aby můj hlas slyšely všechny matky, všichni, kdo mají svědomí,“ říká Marjam, která nyní svého činu lituje.

Personál OSN nyní trvá na tom, že se k Marjam choval slušně a spravedlivě. Přesto se ale její případ nyní přezkoumává. Úřad prý totiž rodině údajně nabídl přestěhování do obecní ubytovny, avšak ona jej odmítla. Bála se prý, že by tam dcerám hrozilo nebezpečí.

Její manžel na videu pláče, protože chce, aby si děti pamatovaly matku, jaká byla předtím.