Říkají mu Calamity John. A docela právem.

Čtyřiapadesátiletý John Lyne má v životě vážně pech. A to už odmalička.

Jako malý kluk spadnul z koně. A to rovnou na silnici, kde přes něj přejelo nákladní auto. Naštěstí tak „šikovně“, že se mu nic vážnějšího nestalo.

V pubertě zase spadl ze stromu a způsobil si několikanásobnou zlomeninu ruky. Po cestě z nemocnice jeho autobus naboural a zlomil mu už tak dost zlámanou horní končetinu. A ano, opravdu se psalo datum pátek třináctého.

No a pak už to jelo jako po másle. Srazil ho autobus, zasáhl ho blesk při jízdě na kole, kameny řítící se ze skály mu zase vyrazily zuby.

Dědeček tří vnoučat si momentálně léčí záda a kolena z pádu do odpadní šachty.

John ale neztrácí optimismus. „Prostě mám smůlu. Ale beru to pozitivně. I moje žena Susan, ta se tomu pořád směje. Ale v pátek 13. mě ven raději nepouští,“ usmívá se Lyne.

Tak jasně, když nejde o život, jde o… nic. Být Johnem, tak si pyžámko a kartáček na zuby z nemocnice vůbec neodnášíme.