Není příliš mnoho filmů, při jejichž sledování byste se cítili, jako byste se účastnili událostí, které se na obrazovce odehrávají.

Let číslo 93 je přesně takovým filmem a asi bychom měli upozornit – „bohužel“.

Ten film vás totiž trýznivě živě přesune na palubu letadla číslo 93, které během teroristických útoků z 11. září obsadili teroristé a mířili s ním na Washington.

Lidé na palubě si ale díky zprávám uvědomili, co se děje, a rozhodli se zasáhnout. Možná víte, jak to nakonec dopadlo, možná to nevíte. Ať tak nebo tak, je třeba být připraven na to, že tato jízda nebude úplně příjemná.

Film natočil režisér Paul Greengrass, který je snadno rozpoznatelný v tom, že všechny své snímky natáčí v polodokumentárním stylu. Když sledujete jeho filmy, díky jeho rozklepané kameře a rychlým střihům vlastně velmi rychle zapomenete, že sledujete film, a všechno vám to přijde jako zaznamenávání skutečných událostí přímo na místě nějakým zběsilým svědkem.

A to je právě to, díky čemuž je Let číslo 93 o tolik silnější než jakýkoli jiný film o podobném tématu. Máte pocit, že jste tam, že se všech těch hrozných událostí účastníte, a to dokonce tak moc, že až přijdou závěrečné titulky, pravděpodobně nebudete schopni popadnout dech. Děsivá situace je o to reálnější, že divák, i když znalý věci, se na ni dívá tak, jak postupně přicházela. Nejprve nastává trochu zmatek v řídících centrech, ten se rozrůstá v nepochopení a horečné telefonáty s armádou, následuje šokující prozření z televize, to přerůstá v neskutečnou paniku a končí to zoufalým bojem, děsivým křikem a nekonečně dlouhou tmou. Tma a ticho na konci filmu je tak ohlušující, že budete mít chuť zoufalstvím narazit hlavou do stěny.

A oddechnout vám ten film skutečně nedá ani na sekundu. Zběsile přepíná mezi palubou letadla a řídícím centrem letového provozu, ve filmu vystupují dokonce skuteční lidé, kteří se událostí z 11. září účastnili ve svých rolích (šéf letového provozu je skutečně ten člověk, který řídil letový provoz onoho dne) a i díky těmto neskutečně realistickým situacím a hereckým výkonům vám po chvilce nepřijde, že sledujete film, ale budete vtaženi přímo do děje.

Připomene vám to vlastní zmatené pocity z celé události, jak jste je tehdy viděli vy. Pasažéři a palubní personál na tom byli hůř, protože vlastně nikdo netušil, jakého plánu jsou součástí a co se děje tam venku, vojáci a letištní štáb to zase věděli moc dobře, ale moc toho dělat nemohli. Na zemi a ve vzduchu se tak odehrávají dvě dramata, dole pro vyděšené a pochopivší, nahoře pro vyděšené a nechápající.

Vidět film Let číslo 93?

Je to vážně výjimečný kousek. A byl by výjimečný, i kdyby nepojednával o tak provařených událostech. Paul Greengrass nemohl statečnosti obyčejných lidí z letu č. 93, který se zřítil u Shanksville v Pensylvánii a nikdo v něm nepřežil, vysmeknout lepší a důstojnější poklonu. Protože jen díky nim letoun nenarazil do svého posledního, čtvrtého cíle, a nezemřelo tak ještě víc lidí.

P.S. – Pozor, existuje ještě jeden Let 93, který je béčkovým televizním filmem. Ten pravý Let číslo 93 dávají na Primě v pátek 12. 9. od 23.15. Tu hrůzostrašnou napodobeninu dávají na Primě 14. 9.