V dnešní době frčí mezi dětmi na základní škole iPhony a iPady, nejrůznější druhy interaktivních her a tak dále… Předhánějí se v nejnovějších modelech elektroniky, značkovém oblečení a dalších vymoženostech moderní doby. Nám v době, kdy byl internet ještě zakutaný v plenkách, stačilo ke štěstí opravdu málo. Na druhou stranu je ale fakt, že jsme tyhle věci museli mít všichni, jinak by to s námi naši rodiče nepřežili!

1) Třípatrový penál

Kdo měl jednopatrák, byl chudák, dvojpatrák už ušel, ale trendy udával třípatrový penál, ideálně ještě s nějakým geniálním kresleným obrázkem ze seriálu, který tou dobou frčel v nedělním vysílání po Studiu Rosa! Možná na něm bazírovaly spíš holky než kluci, protože si pak mohly donekonečna přerovnávat pastelky podle barev duhy, doplňovat bombičky do pera a pečlivě je rovnat vedle zmizíku a ořezaných tužek tří různých tvrdostí.

2) Batoh

Bylo úplně jedno, co to bylo za batoh, jakou měl barvu, jakou měl velikost a jestli měl vyztužená záda! Základem bylo zbavit se aktovky! Aktovka byla přípustná jen do druhé, maximálně třetí třídy… Kdo pak neměl batoh, mohl se jít klouzat a následně utopit, protože byl prostě mimo!

3) Klíčenka

Kdo měl klíče na barevné šňůrce na krku, byl velký boss. Frajersky se mu bimbaly, chrastily a odkládat se mohly pouze na „tělák“. Ideální bylo pověsit si vedle klíčů na krk ještě klíčenku, takovou tu svíticí. A nebo třeba plyšového králíka. Co na tom, že jsme pak chodili v předklonu. Čím těžší klíče byly, tím lépe.

4) Voňavé obaly na sešity

Byla to sice krátká, ale o to intenzivnější doba, kdy byly na vrcholu. Byly mnohem méně praktické než jejich tvrdší varianty, ale byly hladké a voněly po jahodách. Průhledné, jen lehce zabarvené do některé z pastelových barev se skvěle vyjímaly na jednobarevných sešitech i učebnicích. Po několika měsících byly roztrhané a poškrábané od nehtů. Když se člověk nudil, mohl se na nich docela dobře vyřádit… A právě proto nejspíš frčí dodnes!

5) Hopíky

Sice nepatřily do povinné školní výbavy, ale vždycky se našel minimálně jeden člověk ve třídě, který ho o velké přestávce házel o stěnu. A dostali jste někdy hopíkem do oka?

6) Úkolníček

Na začátku roku jsme s ním machrovali všichni. Nebo spíš všechny. Kluci tuhle slabost obvykle neměli. Barevně jsme si v něm zaškrtávaly domácí úkoly a kroužky, které ten který den máme. Domalovávaly jsme si je kytičkami a sluníčky. Kdybychom jen tušily, že o pár let později budeme stejným rutinním způsobem používat diář, tak bychom si možná úkoly psaly raději na ruku.

7) Rýsovací potřeby

Trojúhelník s ryskou, úhloměr a kružítko. Povinná výbava pro hodiny geometrie. Dodnes nechápeme, kam se pořád ztrácely, protože skoro nikdy jsme je neměli u sebe, když jsme potřebovali. Trojúhelník jsme si kupovali téměř každých 14 dní a kružítko jsme si půjčovali od souseda, protože jsme v něm věčně neměli tuhu!

8) Guma na pět způsobů

Guma v penále byla také velice žádaným zbožím. Mohli jsme mít nejrůznější barvy, vůně a tvrdosti. Některé z nich vygumovaly i nevygumovatelné! V hlavě nám utkvěla hlavně taková ta světlemodrá, která byla od Koh-i-nooru, vypadala jako modelína a prodávala se v krabičce. Dala se trhat a daly se z ní dělat kuličky. Odborně se jí prý říká „stěrací pryž“.

9) Piják

Nikdo neví, k čemu vlastně sloužil, a nikdo jej k tomu účelu nikdy nepoužíval. Sice jsme používali bombičková pera, ale když už se nám stala nehoda s kaňkou, měli jsme zmizíky! Dneska už se v sešitech ani nevyskytují, takže mladší ročníky nejspíš netuší, která mlátí.

10) Lenoch

To je hodně podobná epizoda jako piják. Stál 20 halířů, ale nikdo ho nikdy nepoužíval. A když už jsme ho použili, špatně jsme si ho dali do sešitu, takže jsme stejně psali z kopce. Sešity bez linek byly zkrátka odjakživa horší než třídní nepřítel!