Rosalie zemřela roku 1920 v pouhých dvou letech na tuberkulózu. Její otec byl zdrcený. Chtěl si svoji malou holčičku zachovat co nejdéle, tak požádal místního balzamovače a preparátora Alfreda Salafiu, aby tělo jeho dcery mumifikoval.

Její tělo bylo jedno z posledních, které bylo uloženo do kapucínských katakomb v Palermu. Holčička má plavé vlásky, hezkou tvářičku a přezdívá se jí Spící krása. Tisíce návštěvníků dnes navštěvují sicilské katakomby právě kvůli ní.

Její tělo se zázračně zachovalo. Celé století zůstávalo tajemstvím, jak je to možné. Všichni po tom pátrali, ale bez úspěchu. Balzamovač si svoje tajemství odnesl do hrobu. Až v roce 2009 se biologickému antropologovi Dariu Piombinu-Mascalimu podařilo s pomocí Salafiových potomků tajemný recept vypátrat.

Salafia totiž sepsal všechny ingredience, které použil k mumifikaci malé Rosalie: glycerin, formalín, síran zinečnatý, chlorid a alkoholický roztok s kyselinou salicylovou. Tuto směs pak vstříkl dívce do těla. Proto se tělo tak zachovalo.

Když vědci rakev zrentgenovali, zjistili, že orgány má dívka neporušené. I její mozek lze perfektně vidět, jen se o polovinu zmenšil. Vědci také do sarkofágu umístili kameru a čekalo je velké překvapení. Zjistili, že mumie mrká! Modré oči děvčátka se lehce otevírají a zavírají několikrát za den.

Podivný úkaz se stal okamžitě předmětem řady spekulací. Je vůbec možné, aby zemřelý mrkal očima? Jak se dá něco takového vysvětlit? Někteří vědci přispěchali s vysvětlením, že mrkání má zřejmě na svědomí přirozená vlhkost v kryptě. „Jde o optickou iluzi, kterou vytváří světlo pronikající bočními okny, což zapříčiňuje tyto změny,“ prohlásili vědci. „Nejsou úplně zavřené a ve skutečnosti ani nikdy nebyly,“ dodali.