Hongkong je město rostoucí závratnou rychlostí, a to nejen ekonomicky, ale hlavně do výšky. Město oceli, skla a betonu, kde zelený strom aby jeden pohledal a všechny shluky budov spíše vzbuzují závratě než obdivné pohledy.

Není divu, že přitahuje všechny industriální fotografy, kteří jsou architekturou města fascinováni, i když jeho obyvatelé s nimi stejné pocity nesdílejí. Trpí namačkáni v železobetonové džungli na pár metrech čtverečních a jsou rádi, že mohou mít aspoň kousek soukromí pro sebe.

Z jistého pohledu, zejména mezi budovami ať už směrem nahoru nebo dolů, je to ale opravdu jedinečný zážitek. Modrá obloha není skoro vidět a člověk si mezi monstry vyhnanými do neskutečné výše připadá nicotný.

Tohle všechno je pohled na hongkongské budovy, ale není to nic pro klaustrofobiky a lidi trpící úzkostí. Ti snad aby raději během své procházky chodili se sklopenou hlavou.