Tak drazí čtenáři,

tento článek, který jsem si pro vás připravila, bude pro mnoho lidí na hraně, ale já to tak prostě vnímám a cítím a nesnáším lidi, kteří píšou buď sloupky, nebo životopisy a zcela zásadní věci jsou tam vynechány…

Jen kvůli tomu, aby se zavděčili všem…

Tentokrát je téma milostné vztahy, nevěra, emoce a vášeň. Byl čas léta, a tak měl člověk čas přemýšlet o sobě a svém životě. Scházely jsme se různě s kamarádkami a probíraly kde co, ale naším hlavním tématem samozřejmě byla láska, city a sex. Čím je člověk starší, tím víc se mu zdá, že je vše nějak moc komplikovaný a že náš život se odvíjí v určitých zaběhnutých kolejích. Uvedu vám příklad: žena je v manželství dejme tomu třeba 15 let a více a manželovi, dětem a rodině dala svůj nejlepší čas a samozřejmě i krásu.

A najednou kouká, že manžel vedle ní už skoro citově vychladl a zajímají ho hlavně peníze a práce, prostě všechny jiné věci než jeho žena a láska k ní. Dotyčná si toho obvykle všimne se zpožděním – pro samou péči a stres, který má, aby vše perfektně zvládla, za což je pak pochválena, jako nějaký pes svým páníčkem. Pak je skoro vždy pozdě a i ona zjistí, že je duševně a citově vyhořelá.

A teď přichází kámen úrazu – ona vyhladovělá a unavená potká třeba někoho, kdo si nemyslí, že je úplně mimo a nežádoucí. Pak se začne roztáčet kolotoč. Buď zůstane jen u snění, nebo pár setkání u kafe, nebo se může stát, že dotyčná vzplane a v tom nejhorším případě se zamiluje… Nicméně to dříve, nebo později rupne a na to vemte jed, že rupne. Pak je vždy žena za děvku, je okolím, rodinou a manželem odsouzena a pranýřována jako za času pálení čarodějnic.

Jestli si myslíte, že je 21. století a že je jiná doba, tak se šeredně mýlíte, jsme pořád ve středověku a asi se to nikdy nezmění. Pořád bude žena odsuzovaná za to, co buď udělala, nebo neudělala, a vůbec nikdo se jí nebude ptát, proč k tomu došlo, jestli jí třeba nebylo ublíženo, a to třeba i po několik let. A víte, co je opravdu ukázkový model chování mužů, kteří s ženami žili třeba 15 nebo 35 let. Žádný okamžik zamyšlení nad sebou, jestli třeba nemají stejný, nebo i větší podíl viny, ale okamžité citové, ekonomické vydírání…

A tento model funguje tak na 95 %, vím to od svých kamarádek a že jich není málo. A aby se nějaký muž snažil ten vztah změnit nebo zlepšit, tak na to můžete zcela zapomenout. Ale když se nad tím tak zamyslím, tak jim to třeba vlastně vyhovuje, jsme už staré modely a je třeba výměna… Tak moje rada tentokrát zní: všímejte si, milé dámy, jestli jste pořád milovány svým mužem a jestli se vám zdá jen malinko, že ne, tak vezměte opratě vašeho vztahu pevně do svých rukou… Je přece krásné, když dva lidé, kteří se měli a mají rádi, zestárnou bok po boku a to, co si oba slíbili na radnici nebo v kostele, dodrží…

A to je „dokud nás smrt nerozdělí“.

P.S.: Děkuju všem svým kamarádkám, které mě v dnešním psaní inspirovaly, myslím, že to je velmi zajímavé téma.