Jak tedy poznáme indigové děti? Jednoduše se dá říci, že rozhodující je barva aury. Pojem „indigové děti“ pochází od parapsycholožky Nancy Ann Tappe, která si v 60. letech 20. století uvědomila, že se najednou rodí hrozně moc dětí s modrou aurou.

Nancy věřila, že indigové děti kolem roku 2012 převezmou vládu nad světem. Což se nestalo.

Jak tedy indigové děti poznáme? Když nevidíme jejich auru?

Přišly na svět s pocitem urozenosti, často se tak také chovají.

Říkají o sobě, že si „zasloužily být tady“, a bývají překvapeny, když s nimi ostatní tyto pocity nesdílejí.

Netrpí nedostatkem sebeúcty.

Jen obtížně akceptují absolutní autoritu.

Některé věci jednoduše nedělají; například stát ve frontě je pro ně těžké.

Jsou frustrovány z dogmatických systémů, jež nevyžadují kreativní myšlení.

Často nacházejí nové způsoby provádění věcí, ať už ve škole, nebo doma.

Dokud nejsou s „jedinci svého druhu“, mohou působit asociálně. Pokud nikoho sobě podobného nenaleznou, většinou se uzavírají do sebe a cítí, že jim lidé nerozumějí. Škola je pro ně sociálně velice náročná.

Nereagují na „výchovu pocity viny“ („Počkej, až tatínek přijde domů a uvidí, cos provedl!“).

Nebojí se říct, co skutečně potřebují.