Končíš! Takový verdikt měly v kabině Gunners zaslechnout tři dlouhodobé opory Mathie Flamini, Mikel Arteta a zejména reprezentační kapitán Tomáš Rosický.

Pro Rosického, který si odkroutil i promarodil v londýnském velkoklubu jedno celé desetiletí, by měl být uspořádán rozlučkový zápas, ale hned po něm by si měl sbalit kufry a podle některých spekulací rovnou zamířit do kabiny pražské Sparty!

Bude ale Rosa ještě pořád přínosem? To bude muset řešit hlavně kouč nároďáku Pavel Vrba.

Objevují se faktory, které naznačují, že Rosa by to měl a mohl zabalit i v nároďáku.

Tyhle tři body zaryté Rosofily nepotěší!

1. Skleněné zdraví

Největším soupeřem Rosického kariéry bylo bezpochyby jeho vlastní chatrné zdraví. Soupeře si sice dokázal mazat na chleba, kdykoliv chtěl, avšak běda, když do něj někdo vrazil. V tu chvíli jste totiž netušili, jestli se Tomáš zvedne po svých, nebo ho okamžitě povezou do nejbližšího špitálu. Rosickému fotbalová Anglie sice sedla fotbalově, ale rozhodně nikoliv tvrdostí a razancí. Neúprosný fotbal a chladné prostředí z něj udělaly sportovního mrzáka, který si více než balonu užil péči na zdravotních klinikách.

I z toho důvodu možná tvrdohlavý Wenger pochopil, že Rosickému už v Arsenalu pšenka nepokvete.

2. Kvalitativní pokles

Na to, že Rosický je křehký, si Vrba už tak nějak zvykl. Co ho děsí nejvíce, je ale pokles Rosického formy. A kvality. V Arsenalu byl Rosa obklopen hráči kalibru Özila, Sanchéze nebo Walcotta. Tedy světové hvězdy, kterým umožňoval Rosa vyniknout, ale zároveň díky nim vynikal i on sám. Ve Spartě by ho čekal pravděpodobně velmi rychlý pád z výšin. V Česku by to s vysokou kvalitou mohl Rosa vlastně jenom odchodit. Stačilo by to ale pak na reprezentaci? Ještě větším rizikem by bylo, kdyby Rosický přijal exotické angažmá v USA, Saudské Arábii nebo Číně.

V reprezentaci je třeba jezdit na krev a Rosickému by se z méně kvalitní ligy mohl velmi těžko chytat rozjetý vlak té nejvyšší evropské kvality, se kterou by se de facto ani nestřetával.

3. Zhrzenost

Pro Rosického dle ověřených zdrojů platí to samé co pro Jaromíra Jágra v hokeji. Pokud se mu daří, je velmi dobrým parťákem do kabiny. Pokud se mu nedaří, je protivný a stává se morousem. A právě tuto nálepku „úspěšně“ nosí po celou svou kariéru. Rosa měl nakročeno k tomu, stát se hvězdou první velikosti, ale zůstal pod vrcholem. Vždy byl hlavně luxusním nahrávačem a služebníčkem těch opravdových hvězd. Právě toto stigma v něm po celou jeho kariéru hlodá. Mohl a měl dokázat víc. A on sám to ví.

Čím dál hlasitěji se začíná proslýchat o jeho disharmonii s Petrem Čechem. Ano, právě s tím Čechem, který vyhrál Ligu mistrů. Kolik toho vyhrál Rosa? Pokud by si měl Vrba vybrat, na koho bude sázet více, zvolil by pravděpodobně Čecha. Rosický má zatím výhodu, že na jeho postu středopolaře a špílmachra dnes není adekvátní náhrada. Jenže na jeho místo se začínají tlačit dravci jako Šural, Čermák nebo Černý.

Nejdůležitější otázkou však je, zda Rosický bude mít ještě chuť bojovat v reprezentačním dresu. Jak už jsme uvedli, tento článek „Rosofily“ nepotěší. Ale přesto by měl Malý Mozart ještě pár měsíců dát. A rozloučit se třeba po EURO. S medailí na krku.