Je mu teprve 23 let, ale už se tváří, že minimálně vynalezl lék na rakovinu, zapíchnul vlajku na Marsu, všichni mu strašně závidíme jeho životní úspěchy v podobě opíchání nějaké zasyflené šlápoty a kariéru neskutečně průměrného člověka, který se chtěl stát celebritou, a tak se přihlásil do festivalu retardů zvaného Hotel Paradise, který byl celý jen o tom, že tam spolu lidi bydleli v hotelu a plnili děsně intelektuálně náročné úkoly, jako kdo dokáže přejít z jednoho konce chodníku na druhý.

A když Hotel Paradise skončil, najednou měl Leo Beránek pocit, že by se česká společnost zhroutila, kdyby nás nezačal oblažovat svými moudry hodnými tesání do kamene typu: „Já mám boty, kup si taky“ nebo „Tolik kurev, co jsem vystříkal jak Möet“, což je nejspíš tak mohutný vrchol pětistopého jambu, že ani my jeho genialitu nechápeme a Shakespeare si v hrobce udělal žárlivou vatru ze všech svých sonetů.

Beránek si totiž myslí, že je největší ultrakrutopřísný badass na světě, kterému můžou všichni políbit jeho ctnostný zadek, a pokud si na něj a na jeho umění dovolí někdo otevřít pusu, buď jej poplive, v horším pomočí nebo rovnou zmlátí. Takže se asi máme začít bát, nebo co.

Právě za zmlácení jednoho hosta pražského klubu Chmelnice si jde odsedět rok natvrdo a než se mu v base dostane životní lekce v podobě vyklouznutého mýdla ve sprše a nástupu deseti goril na penetraci jeho rekta, nazpíval pro nás, pardon zarepoval, pardon odvykládal, svou životní Story opravdového gentlemana, kterého si pro svou dceru bude přát každý rodič jako tu nejlepší partii na světě, a všechny jeho budoucí přítelkyně od něj možná nedostanou k narozeninám pěknou kytku a pusu z lásky, ale zato je obdaruje asi deseti pohlavními nemocemi a veřejným ponížením.

Samozřejmě že my mu tady všichni jenom závidíme a chceme být jako on, protože Beránek aspoň něco dokázal, zatímco my jsme hnusní a tlustí a trapní a schováváme se za klávesnici, neboť máme vážné komplexy z našich bezcenných životů, a tak si to musíme vybíjet na každém lemplovi, co se mihnul v televizi a má odvahu v jedné větě použít deset vulgarit, neboť jeho běžný slovník se omezuje na Máme mele maso a Za kolik jdeš?

Saháme po brokovnici a strkáme si ji do pusy. Těžko říct, jestli nás k sebevraždě dohání Beránkův umělecký počin nebo ten fakt, že nikdy nebudeme tak strašně cool gansta.