Dnes večer od 21:10 se na ČT1 můžeme těšit na jeden z nejúspěšnějších filmů minulého století, komedii Černí baroni.

Máme tu pro vás několik zajímavostí z tohoto příběhu, který představuje eskapády příslušníků Pomocného technického praporu – pétépáků.

Snímek byl natočen podle vybraných epizod ze slavné stejnojmenné knihy Miloslava Švandrlíka v roce 1992.

Film navštívilo v kinech 1 470 531 diváků a na svou dobu vydělal závratných 26 394 300 Kč.

Zámek Zelená Hora v letech 1951–57 skutečně sloužil jako kasárna Pomocných technických praporů. Armáda měla zámek ve vlastnictví až do roku 1990 a od roku 2002 patří zámek obci Klášter.

Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů, které v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy výložek, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti.

Miroslav Donutil na vojně ve skutečnosti nikdy nebyl. Svou postavu tak založil na vyprávění svých kamarádů z vojny a jednom z našich tehdejších diplomatů, který šišlal.

I tak si ale můžeme připomenout jeho slavnou scénu o samopalu 24 a o jeho kadenci, dle poručíka Troníka (Miroslav Donutil) „ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta” má teoretickou rychlost střelby 650 ran za minutu, praktickou maximálně 100 ran za minutu.

Pavel Landovský (major Terazky) žil několik let v emigraci, tato role byla jeho první po roce 1989. Všichni kolegové s ním na place zažívali těžké a někdy i nepříjemné chvíle. Byl velmi náladový, někdy dokázal být i sprostý na lidi kolem sebe. Nikdy se nedržel textu a velmi často mezi pauzami popíjel tvrdý alkohol. Nikdo si Landovskému nedovolil říct jediné slovo.

Ve filmu se také objevilo hned několik chyb.

Scéna, kdy jede Ondřej Vetchý alias Kefalín do Nepomuku a setkává se s generálem, nechá kbelíky s jídlem pro prasata u brány. Když však poté samotný generál přijíždí do zámku, u brány kbelíky nejsou.

V závěrečné scéně, kdy vojáci vystupují z vlaku, se mihne záběr, kde je nápis „Praha Masarykovo nádraží“. To je chyba, protože za komunismu se nádraží jmenovalo „Praha-střed“.

Ve scéně na konci filmu, kdy na nádraží přijíždí vlak, je možné všimnout si na vedlejším nástupišti několika na tu dobu nelogicky velmi moderních vagonů.

Ale to přeci nevadí, i tak je nám jasné, že si Černé barony zase parádně užijete!