Ve filmu Milovník po přechodu hrajete sestru gigola. Jak jste se k roli dostala?

To bylo od začátku jasné! Známe se s Eugenem Derbezem ( hraje ústřední roli gigola ) strašně dlouho, v podstatě od dětství, a nikdy jsme spolu nic nedělali a netočili. A pořád jsme si říkali, že musíme. A pak jednou zavolal, že připravuje Milovníka po přechodu, a to je ta šance, kdy si spolu zahrajeme. Že budu hrát jeho sestru.

Máte prý i narozeniny ve stejný den.

Ano, to je pravda, já i Eugenio jsme se narodili 2. září. Eugenio je pro mě jako bratr. Neumím si pro nás dva představit lepší role. Navíc je tak málo filmů, v nichž hraje vztah mezi bratrem a sestrou ústřední roli. Máme mezi sebou takovou hezkou sourozeneckou energii, která je zároveň vtipná. A to i mimo film. Při natáčení nám to fungovalo perfektně.

Natáčení komedií bývá prý největší dřina.

V tomhle případě ne. Byla to zábava, natáčet zábavu. Hodně jsme i improvizovali, házeli jsme repliky a reagovali na ně často mimo scénář. Až na place jsme vymysleli, že ho budu často pohlavkovat. A to, jak ho při večeři plácnu tortillou, to taky nebylo v plánu. Měli jsme co dělat, abychom se udrželi a nezačali se smát. Dostala jsme prostě možnost vrátit se do dětství, které jsem prožila v Mexiku, s člověkem, kterého pokládám za bratra i ve skutečném životě.

Gigolo, který svádí ženy jen kvůli penězům, není zrovna běžný filmový hrdina.

Líbilo se mi, že Maximo má svým způsobem svoji práci rád, a že ji bere jako práci. Je pro něj důležité, aby se ženy cítily jedinečně. Částečně je to svůdnický trik, ale on to má opravdu rád. Svádí starší ženy, které už pro ostatní nejsou tak sexy. Hlavní jsou samozřejmě gagy a zábava, ale ústřední postava gigola má v sobě i laskavost.

Film si dělá legraci z klasických jižanských milovníků a seladonů. Co je podle vás definice jižanského milovníka?

Je to prostě svůdník. Představuji si ho jako někoho, kdo je velmi romantický a kdo rád dělá ženám dobře. Nebo mužům, podle preference.

Znáte někoho, kdo je takový milovník?

Mého manžela. Francouzi jsou také jižani. Ale pozor, není to žádný seladon.

Ve filmu hrajete silnou, pracovitou ženu. Řekněte nám něco o té roli. Bylo pro vás důležité ztvárnit silnou ženskou postavu?

Na postavě Sáry se mi nejvíc líbí, že se nikdy nevzdává. Je to architektka. Pracuje mnoho let v té samé firmě a pořád jen dělá výkresy. Ale nevzdává to. Nevzdává se, je to jedna z těch schopných žen, které jsou přehlíženy, tvrdě pracují, ale nedostanou příležitost. Hrozně ji to frustruje, ale nevzdává se svého snu. Je také hodně rodinně založená, rodina je pro ni důležitá a ani bratra nenechá ve štychu. Na mé postavě se mi líbí, že je to silná žena, která to nemá lehké, kterou opustil bratr, ale nevzdává se života ani sama sebe a nevykašle se ani na bratra.