Před několika dny zaplavily sociální sítě ukřičené diskuze vztahující se k článku Fantastická dočasná výsada žen, který pravděpodobně vyplodil bezejmenný stárnoucí muž, jenž neunesl kopačky od krásné dvacítky, která už neměla nervy na jeho problémy s erekcí.

Rozhodl se proto pomstít mužské pokolení a jako býk nakopnutý do varlat se jal poučovat všechny ženy světa, že výsada jejich mládí je pouze dočasná, že s třicítkou začínají ztrácet dech i zájem svého okolí a po 40 se z nich stanou neviditelné šnečí schránky bloudící po testosteronovém svě­tě.

Měly bychom tudíž urychleně přehodnotit svůj nezodpovědný přístup k životu, okamžitě vypnout rozkoukanou epizodu seriálu Sex ve městě, zakotvit, porodit dítě a zaujmout roli strážkyně plotny. Pak bychom měly začít držet pusu, krok a dietu a modlit se, aby nám náš „starý“ nevzal roha s nějakou „mladou“. Náš aktivní a funkční čas tady na zemi je totiž jaksepatří omezený mládím a krásou… Jak objevné.

Ačkoliv autorovo ego zmítané pod tíhou vzteku apeluje především na animální přitažlivost a problematiku spadající do sexuální výchovy vyšší dívčí, velké procento mužů mělo potřebu kvitovat jeho argumenty s tím, že zatímco my ženy budeme po čtyřicítce odepsané, jim život teprve začne!

Článek končí motivační větou Muži stárnou jako víno, ženy stárnou jako mléko, která taktéž hraje do karet autorově domněnce, že stárnoucí muži jsou pro mladé dívky opravdové terno.

Nejsou.

Nebyli.

Nebudou.

Podíváme-li se totiž na celou věc z druhé strany a oprostíme-li se stejně jako autor článku od všech nefyziologických záležitostí mužství, dojdeme k názoru, že ani na mužském stárnutí není nic pěkného. Povislý zadek, změklá ramena, odpudivé pižmo… Přičteme-li problémy s erekcí, trable s prostatou a rozvineme-li diskuzi na téma sexuální apetence s tím, že zatímco muži jsou dle vědeckých studií na vrcholu své sexuality kolem 20. roku a ženy až kolem 30 a dál, nějak se těch výhod stárnoucích mužů nemůžeme dopočítat…

Otázky charismatu a společenské prestiže nechávám záměrně stranou. Autor článku se totiž také nezmiňoval o tom, že my ženy jsme ve svých 30 a 40 letech mnohem elegantnější, zábavnější a vyrovnanější, než jaké jsme bývaly ve 20.

A na závěr? Je mi 27. Vlastně jsem ještě pořád víceméně mladé maso na krámě a můj záběr nápadníků je opravdu široký. Dvacátníci pro mě nejsou příliš mladí a čtyřicátníci mi nepřipadají příliš staří. Užívám si zájem všech. A až mě to jednoho dne přestane bavit, nebude to tím, že nemohu, ale tím, že už nechci.

Přesně v tomhle tkví naše fantastická dočasná výsada.