Nebudeme si nic nalhávat, začíná to být extrémně otravná love story, která nebere konce. Ve chvíli, kdy se českým internetem rozlétla informace o návratu dvojice Faltýnová + Mareš, podívali jsme se na sebe s mírně rezignovaným pohledem.

Nic nebylo vyřčeno, ale všichni měli jasno. Někdo to musí napsat, protože vy, naši čtenáři, budete klikat. I kdyby vás to tisíckrát nezajímalo, tak jméno Leoš Mareš v titulku na vás funguje hodně podobně jako slova Facebook nebo úchyl.

Jsme jediný bulvár v zemi, se kterým Leoš jakž takž spolupracuje. Řekněme, že díky jeho přátelství s Pavlem nám občas i něco řekne. A takového koně si musíte hýčkat. Je to vaše výhoda oproti konkurenci.

Jenže právě tady, v této chvíli a na tomto místě narážíme na slabé místo. Nikoli Leoše, ale Pavla! Hned vám to vysvětlím.

Jsme skupina lidí, kterým nikdo nediktuje jak, co a o kom mají psát. Žádné dohody, žádná PR, osobní msty… Neříkáme si o kabelky za hezký článek a ani nežebráme o vstupy zdarma za zmínku jména v textu. Každý má svou autorskou svobodu a píše o českém šoubyznysu tak, jak ho vidí. Tedy jen do té doby, než přijde řeč na Leoše.

Přesvědčila jsem se o tom ve chvíli, kdy se jednou v noci Leoš evidentně opilý víc, než by bylo záhodno, rozhodl vyjádřit na Twitteru k politické situaci a prezidentu Miloši Zemanovi. Přidal vtip, který pro mě dodnes zůstává přes čáru. Nemusím být Zemanovým stoupencem, ale přesto musím znát hranice, tolik za mě.

Přestože k tomu došlo v nočních/ranních hodinách, síť věčně bdělých informátorů mě donutila vstát z postele, udělat screeny a zálohovat si celý Marešův výlev (bylo mi jasné, že s „moudřejším ránem“ tweet zmizí). Napsala jsem článek, který miláčkovi posluchačů Evropy 2 pěkně naložil.

Po mém ranním probuzení měli text na eXtra.cz sice čtenáři stále ještě k dispozici, ale už ve velmi uhlazené formě, po Pavlově zásahu. Nakonec za několik dní zmizel úplně.

Dostala jsem velkou přednášku o tom, jak se s Leošem musí opatrně, máme ho přece rádi a je to náš (čti Pavlův) kamarád. Rozladěný Mareš, nepříčetný Pavel, hysterické PR oddělení a já, napučená jako malá holka, že takhle teda ne. Vše vyvrcholilo v zákaz pro mě cokoliv o něm psát.

Můj dnešní ironický povzdech, že bych si k té „události dne“ napsala klidně i komentář, Pavel kvitoval se slovy: „Dobrá tedy, ale napiš pravdu. Hezky tam Petře nalož, víš, jaká je. Napiš to tak, jak to je.“

Ne, Pavle, nevím, jaká ta holka je. A nezbývá mi nic jiného, než napsat tedy pravdu, jak ji vidím já.

Petru Faltýnovou jsem párkrát potkala, ale nikdy jsem s ní nemluvila. Nemusíte s tím souhlasit, ale odjakživa ji považuji za velmi krásnou ženu. Co se vzhledu týče, mezi českými modelkami její věkové kategorie patří jednoznačně mezi mé favoritky. To, že je divoká rebelka, o které se někteří snaží naznačovat ledaco, ji dělá jen ještě víc sexy. Má za sebou jedno nepovedené manželství a je matkou krásné dcery.

S Leošem Marešem jsem zapíjela Pavlovu druhou dceru, potkala se s ním párkrát na akcích a mluvila s ním. Je rád středem pozornosti, je to lev salónu, o kterém víte, když vejde do místnosti, a rád se poslouchá. Má dva syny se stále ještě manželkou Monikou, která by určitě mohla vykládat, že mít doma TOHO Mareše není jen procházka růžovou zahradou.

Nevidím důvod psát ošklivě o Petře a adorovat oproti tomu muže, kterému všichni tleskají za to, že jí vybírá, co bude mít na sobě, kam pojede na dovolenou a kdy se bude fotit.

Oba jsou záletníci, milují sex, pozornost, alkohol, luxus a své obličeje na titulních stranách. Při každé jejich vztahové změně se jim tohle všechno dostane. Každý je chce mít spolu na otvíračce nového klubu a dá jim za to, na co si ukáží.

Nevím, kolikrát se ještě rozejdou a zase sejdou, ani nevím, zda to dělají záměrně, nebo jsou oba tak nekoordinovaní, že si nedokáží stát za svým rozhodnutím.

Ale vím, že Leoš je krásný chlap, kterého Petře nezávidím, a Petra je bláznivá modelka, která Leošovi umí přidělat nejednu vrásku. Takže ať si jeden druhého užijí.

Jste na konci. Nic nového jste se nedozvěděli. Hvězdný pár je opět spolu. To šlo napsat v jedné větě. Ale já mám konečně klid, protože nejsem žádné KOŠTĚ, aby mi někdo zasahoval do textu. A to ani tehdy, když jde o Leoše. Amen!