Čtyřicet snímků těl obou obětí egyptské vraždy je znepokojivých jak tím, co se před fotoaparátem odehrává a jak je používán, ale i zdánlivě podružným faktem, že se pravděpodobně až teď dostávají do rukou českých kriminalistů.

Nově je po kratším vyjednávání poskytl nejmenovaný právník, jehož identita je však dle názoru naší redakce (původce snímků známe) snadno dovoditelná. Snímky zachycují těla obou obětí domnělé vraždy v mnohdy zvláštních polohách a řada zjevných indicií nasvědčuje, že celá sada neodpovídá standardně pořízené sérii, byť z přípravy na pitvu v Africe.

Velká místnost, ve které se těla nacházejí, evidentně ve stavu před pitvou, působí prapodivně. Lékařské (úřední?) prostředí připomínají jen zdi. Na zemi je místy špína, v rohu odhadem metr od těla, konkrétně částečně zakrvácené hlavy Moniky Kramné, stojí otevřený odpadkový kovový koš, okolo něj se válejí odpadky typu papírových kapesníků, v rozích je špína.

Otylejší snědý muž, který manipuluje s těly pro potřeby fotografa, na sobě má vše, jen ne cokoli, co by člověk čekal byť jen u pomocného nemocničního personálu – lehkou mikinu/svetr a cosi připomínající tepláky.

Přesto, že se nacházíme v arabském světě, kde má žena „jinou“ hodnotu než muž, je podobné zacházení a zachycování těla cizinek a navíc obětí násilného činu skandální, nota bene když se v jednom případě jedná o dítě.

Muž, který s těly manipuluje, má jakési gumové rukavice a nepůsobí příliš zkušeně, stejně jako fotograf, který by opravdovou pitvu rozhodně fotit nemohl i přes možnosti dnešních digitálních fotoaparátů, snímky jsou často neostré, přesvícené, celá série působí na první pohled dojmem, že byla nafocena stylem „dělej, než je odvezou“. Na fotografiích jsou posléze velmi začátečnicky „zarámečkovaná“ některá choulostivá místa.

Zjevně hodně ex post a v programu malování ve Win, pravděpodobně samotným odesilatelem. Fotografie nemohou být oficiální, neexistuje pitevní sada snímků, na které by nebylo na každé jednotlivé fotografii měřítko, nesedí ani další standardy. Dokonce je možné, že snímky byly pořízeny kvalitním mobilním telefonem!

Těla jsou v jakýchsi kovových boxech, které připomínají spodek zinkové rakve, ale do klasických pitevních stolů mají daleko. Tělíčko zavražděné Kláry je dokonce v podobném předmětu na zemi (!).

Scénu, která připomíná spíše jatka, dokresluje voda zředěná krví pod Monikou Kramnou a na jejích zádech.

Stav těl je velmi znepokojivý. Kramná má krev okolo uší a ve vlasech, po celém těle modřiny, jejichž detaily jsou ošklivé. Varianta o smrti elektrickým proudem působí u obou uvěřitelně, jiné verze se zatím nepotvrdily.

Tělíčko Klárky jeví znaky toho, že zemřela na rozdíl od matky vsedě. Oblečená je jen v kalhotkách, některé fotografie odporují naprosto všem standardům pro to, co je vůbec možné pořizovat, natož šířit. Ale to je jen jedna z mnoha otázek, které okolo chaotického vyšetřování obou policií v Africe včetně pitvy kolují od začátku.

Dívenka má krom zad po těle podlitiny a modřiny, ve zvláštní poloze má místy horní končetiny a právě tato část snímků byla podle šéfa zpravodajství Novy Martina Švehláka jedním z hlavních důvodů okamžitého rozhodnutí.

„Jsou to lidské bytosti, pro vývoj případu to určitě bude důležité, ale z novinářského hlediska jsme už tak byli na hranici. Zdroj nám to předal a my převzali a nějak zpracovali. A tak to zůstane,“ zdůvodňuje Švehlák rozhodnutí, kterému po zhlédnutí celé sady nelze nic vytknout.

Série hraje zásadní roli v podivné kauze, kdy je domnělý pachatel v právě ukončeném vyšetřování dvacátý měsíc ve vazbě a veřejnost se ptá, proč případ tak dlouho stojí.

Kramný tvrdí, že na dovolené v Egyptě nevraždil, ale kriminální policie si po dlouhém kolotoči obstarávání důkazů pro soud věří.

Reálně ale advokátka Jana Rejžková nepřehání, když říká, že důkaz jasně mluví pro Kramného, ostatně i zdroj poskytl snímky Nově zjevně proto, aby pomohl Kramnému. V opačném případě by je totiž poskytnout nemohl, neboť nabízejí Kramného obhajobě zásadní trumfy.

Podobná manipulace s těly před pitvou, nikde nezdokumentovaná úředně, nečasovaná a navíc za účasti neznámých lidí na africkém kontinentě, to je argument, po kterém pro obžalobu končí vlastně cokoli, co se týká obvinění Kramného týkající se stavu těl a krom mnoha dalšího i jeho stop na nich.

Pokud autor textu coby čtenář a divák kauzy doposud měl pro těžko uvěřitelnou Kramného nevinu jediný pádný argument (Zabít manželku, v pořádku, ale vlastní dítě člověk nezabíjí?), teď vyvstává otázek víc.

Způsob zabití obou je dost otřesný, zejména u biologického dítěte. Pokud si obžaloba troufne v případné absolutní krizi vytáhnout například verzi, že Kramné mučil a zabil někdo jiný kvůli ztroskotání případné (kriminální?) spolupráce s Kramným, možná nepředloží zcela nereálný argument!

Petr Kramný zůstává dále zřejmě jasným podezřelým číslo jedna a státní zástupce ho co nevidět obviní po nekonečném vyšetřování z dvojité vraždy.

Pro vinu Kramného mluví mnoho nepřímých důkazů a nikdo neví, co je ve spise (a hlavně, zda je v něm vše, i to, co už tam třeba bylo, pozn. aut.), ale sada fotografií je pro obhajobu nejslavnějšího českého vazebně stíhaného vězně darem z nebes.