Všichni si mysleli, že po tolika letech nedobrovolného celibátu stráví Jiří Kajínek svou první noc na svobodě v bordelu. On vzal ale na romantickou procházku Prahou svou přítelkyni. Ta na něj čekala přes dvě dekády a vyplatilo se. Její milý je konečně na svobodě.

Sexy blondýnka dala před několika lety rozhovor magazínu Týden, kde popsala, jaké intimní chvilky jim dopřálo vedení věznice. Nejdříve se vídali jednou za 14 dní, poté se změnily podmínky a ona ho mohla navštívit pouze jednou za měsíc. „Jirka tam byl v čekárně na život. Chodila jsem ji s ním sdílet. Mohl mi jednou denně telefonovat, tedy jen v pracovní dny, deset minut. Ale bylo to komplikované, nespouštěla jsem mobil z očí, abych nezmeškala jeho hovor. Všechno bylo nahráváno, což není příjemný pocit. Ale lepší než nic,“ popisuje žena, která si přeje zůstat v anonymitě.

Dlouho nevěděla, jestli bude její láska někdy puštěna na svobodu, ale nevzdávala to. A to ani přesto, že si musela vystačit s letmými dotyky přes mříže a hlazením v mezích slušnosti. Vězni obvykle mají k dispozici místnost, kde si mohou bez dozoru užívat sex s partnerem, ale tato výsada se Kajínka jako doživotně odsouzeného vraha netýkala. Setkávali se tak v místnosti, která byla oddělena mříží.

„Nejdříve tam přivedli jeho, pak mě. V části, kde seděl on, je okénko, jímž ho mohli dozorci pozorovat. Ve větší části, kde jsem byla já, je okno na druhé nádvoří Mírova a kamera,“ popisuje žena.

Ne vždycky byly návštěvy tak růžové, jak si představovala. I ona musela leckdy obětovat svou důstojnost. Vstup do věznice trochu připomíná vstup do budovy soudu. Prochází se rámem, a kdo píská, je kontrolován důkladněji. „Když byl Jiří Kajínek ve Valdicích, byly osobní prohlídky nepříjemné, jednou jsem byla požádána i o zvednutí sukně. Bylo to velice ponižující. Nikde jinde jsem to nezažila,“ uzavírá nepříjemný zážitek.