Příběh Jiřího Kajínka byl dokonce zfilmován a jeho osud je opravdu jako z americké gansterky. Fenomenální útěk, bydlení u manželky spoluvězně a dramatické předvánoční dopadení, které sledovala celá země.

„Byl jsem rozhodnutý, že se radši nechám zastřelit, než abych tam zůstal,“ vypráví Kajínek v dokumentu. Jeho útěk byl do detailů naplánován. Aby ne, měl na něj pouhých 20 vteřin.

„Spletl jsem si lano z prostěradel a z provázků na výrobu žaluzií, které jsem měl od vězňů, kteří chodili do práce. Schovával jsem je do matrace a vždy poctivě zašil. Bachaři mi totiž dělali podrobné prohlídky cely a jednou za dva měsíce měnili veškerý nábytek, kromě matrace,“ říká s tím, že materiál střádal dohromady půl roku.

Dokonce si nechal do vězení propašovat pily, které připevnil na hřeben a přeřezal tak jimi mříž. Měl s sebou vzít i dalšího vězně, ten ale couvl. Kajínek ho považuje za zbabělce.

„Všude se dá utéct. Nechápu, na co tam doživotně odsouzení vězni čekají,“ vzkazuje Kajínek ostatním vězňům.