„Jantarovou komnatu hledal už v 90. letech minulého století pan Mužík na sychrovském zámku,“ řekl Kadlec. „A tuhle historku jsem už slyšel v roce 2011, akorát že ten objekt nebyl přímo identifikován. Už se to prošetřovalo na nejrůznějších úrovních,“ dodal. I na Frýdlantu podle Kadlece pod dohledem archeoložky Němci již průzkumy dělali a sami uznali, že tam nic není.

Stenz, který kdysi pracoval pro Spolkovou zpravodajskou službu BND, se odvolává na svědectví jisté ženy, která byla na zámku jako kuchařka. Ta údajně viděla, jak vojenská kolona přivezla bedny se šperky, zlatem a obrazy a vojáci náklad ukryli ve sklepení. Stenz tvrdí, že se ženou, která již zemřela, osobně hovořil.

„Výpověď této ženy je pro mě absolutně důvěryhodná,“ řekl Stenz. Proto se vydal spolu s Medererem do Frýdlantu, kde se vydávali za turisty. Při prohlídce zámku se od průvodce vzdálili, aby si prohlédli katakomby. Zde objevili zvláštní zeď, která podle nich byla postavena dodatečně a za kterou poklad může být.

Stenz se později dozvěděl o jistém radiovém vysílání s velmi zajímavým obsahem. Za radiogramem stál údajně Martin Bormann, který byl osobním tajemníkem nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Bormann pak podle obou Bavorů přikázal Jantarovou komnatu převézt na území Čech.

Dokládá to prý také údajný Bormannův notový zápis, kde je údajně skrze šifru přesně uvedeno místo uložení pokladu. Podle Kadlece se ale na Frýdlantu nic nenašlo. „Ty bedny, které tam ta paní kuchařka viděla vozit, tak ty se tam opravdu někdy před koncem války vozily, ale byly v nich knihy berlínské knihovny, které byly vzápětí, ještě v roce 1945 do Berlína vráceny,“ řekl Kadlec.

Hledači se do Frýdlantu vrátili, aby v hledání znovu pokračovali. Narazili ale na odpor kastelánky a také Národního památkového ústavu, který zámek spravuje. Muži totiž požádali o nahlédnutí do konkrétních plánů stavby, bylo jim to ale zamítnuto. Další výzkum tak byl znemožněn.

Jantarovou komnatu v roce 1716 daroval ruskému caru Petru I. pruský panovník Bedřich Vilém. V roce 1941 ji Němci u Petrohradu demontovali a až do jara 1945 byla uložena v Königsbergu, dnešním Kaliningradu. Od roku 1945 po ní hledači pokladů neúspěšně pátrají, a to například v Krušných horách, na Šumavě či v Rakousku.