„Hlavně o čtvrtcích byla potřebná ostražitost, protože na cestách bylo možné potkat strašidelné psy, divoké adventní prase číhalo na pocestné a také ohniví muži, dřevěné panenky, bludičky, skřítci, či divoký lovec. A proto se až do nedávných dob uchovalo pro tuto dobu spousty opatření, která měla lidi a jejich obydlí chránit a podivné tvory a duchy držet co nejdále,“ vysvětluje kartářka Helen Stanku.

Například se doma věšelo jmelí a nad dveře a okna se jmelím i jedlové větve, ale také se obydlí i chlévy pravidelně vykuřovaly bylinkami. Chudí a děti házívali do oken hrách a fazole. Věřilo se, že děti narozené v adventním čase mohou vidět duchy a také to byla doba, kdy se s pomocí kouzelného proutku, nejlépe lískového daly nacházet poklady.

Takový proutek měl neobyčejnou moc, pokud byl ulomen o půlnoci prvního adventu na zemské hranici. Sny, které se zdály o adventních nedělích, bývaly prorocké a aby se nevzbudil velkou slávou hněv duchů, svatby se přesouvaly na vhodnější období.

A v čem spočívá jedinečnost tohoto období pro nás?

Přichází čas zapálení adventních svící a tajuplných energií, které vedou k zamyšlení. Nad domovní dveře se dávají slaměné věnce, jako symbol příchodu slunce.

O první adventní neděli se doma na stole postaví věnec, vyrobený ze stálozelených jehličnanů symbolizujících věčnost, čtyři svíce, symboly čtyř světových stran a čtyř živlů. Barvy se volí pouze z těchto: Fialová, jež značí pokání a je barvou řádu a ceremonie. Zelená evokuje přirozenost a uklidňuje. Bílá je barvou čistoty a nových začátků, svobody a pravdy. Červená znamená životní sílu, vznešenost a sebedůvěru. Zlatá a stříbrná vyjadřují bohatství a jsou pro zpestření těchto dnů.

O svaté Barboře jsou energie ve znamení touhy. Nezapomeňte si utrhnout třešňovou větvičku a sledovat, jak kvete. Pokud to bude o Štědrém dnu, čeká vás dle tradic v příštím roce radost a nezadaná děvčata ženich. Tento den byl také vhodný pro provádění milostných věšteb. V předvečer svátku sv. Mikuláše 5. prosince přicházejí energie víry v bohatství. Mikuláš byl vnímán jako představitel dobra, štědrosti a obdarovával děti pevné ve své víře k dobrému konání.

Druhá adventní neděle je o energii lásky. Třetí adventní neděle je o úctě k sobě samému. Čtvrtá adventní neděle je o uctění boha a všech neviditelných bytostí. Hospodyně při zadělávání těsta na vánočku zadělávala na štěstí a vkládala svou vlastní náladu a přání a svou lásku k rodině. Kolik členů rodiny, tolik vánoček. Podle toho, jak se povedla, se i rodině příštím rokem vedlo.

Štědrý den byl o půstu a hlavní událostí byla večeře, kdy hospodyně prostřela sudý počet talířů a pod každý vložila minci, aby se toho, kdo bude z talíře jíst, držely peníze. Jinde se dávaly rybí šupiny. Počet talířů byl sudý, i kdyby u stolu bylo stolovníků méně, aby nikdo z rodiny neubyl. Aperitivem byla voda nebo víno, ukrývající v sobě paprsky slunce. Na stole nesměl chybět chléb a sůl vyjadřující každodenní život, i nůž ostřím k bochníku, který chránil rodinu. Štědrovečerních zvyků se dochovalo mnoho a mnohé z nich patří ke kouzlení a předpovídání budoucnosti.