Hodně druhů hmyzu má tzv. složené oko. Mravenci to nemají jinak. Jejich očka jsou složena z více malých oček, která samostatně vnímají obraz. Nemohou však ovlivňovat jejich směr a jejich pohyby jsou zcela přirozené. Ze všech obrazů pak vzniká celkový jednotný obraz. Reálné vidění. Těmto malým očkům se říká ommatidia. U hmyzu jejich velikosti je jich až 5000.

Např. u savců jsou priority zraku odlišné, než je tomu u těchto malých tvorečků. Dominuje jim velké zorné pole, kterému neunikne sebemenší pohyb. Pohyb je vnímán každým okem zvlášť, proto hmyz velmi dobře a rychle reaguje. A to je pro člověka ztěžující okolnost. Je to způsobeno i tím, že získaný vjem vyhodnotí ihned samotné oko, nikoliv až mozek. Hmyz většinou vidí i za sebe. A to je velký bonus v živočišné říši.

Zrak mravenců má však i velkou nevýhodu. Neostrost a špatné vnímání barev, které je naprosto odlišné od člověka. Tento rozdíl je způsoben jinými zrakovými pigmenty. Hmyz tedy vnímá např. ultrafialové světlo. Červenou barvu vůbec nepostřehne. Dá se říct, že vnímá vlnové délky od 360 do 580 nm.

Jejich zrak umožňuje určení slunce či měsíce. Dokonce tuto schopnost uplatňují i přes oblohu plnou mraků. Je to dáno tím, že mohou vnímat i polarizované světlo. Tyto vlohy pomáhájí mravencům jako navigace.