Jaké dovednosti by modelka, která chce uspět ve světě, měla vůbec mít?

Tak především – šoubyznys nikdy nebyl o intelektu, ale vždy pouze o talentu. Je to dáno i skladbou lidí v něm, kteří rozhodují, a ostatně i skladbou děvčat, která o tuhle profesi jeví zájem a často i tuto vidí jako svou jedinou cestu v životě. Přitom tomu tak není. Přesto si myslím, že v každé lidské činnosti je třeba dát především dané věci 100 %, mít nastaveny priority i z pohledu toho, co mě živí. A bezesporu děvčata dělí absence toho základu, který tady byl vždy nejdůležitější a nezměnil se i s touhle problematickou společností dnes, a sice výchova rodičů a vzdělání coby základní hodnoty.

Tak abychom znovu navázali. Jaké typy dívek se ve světě tedy chtějí?

Chtějí se především pracovité holky, které profesi chtějí dělat, neodskočily si jen ze Starbucks nebo McDonaldu něco nafotit, profesionálky, které vydrží sportovat. Co se fyziognomie týče, je tam zřejmý odklon od tzv. trendy typů, byť přehlídky obsazují čím dál zvláštnější typy dívek – hovořilo se o tom, že módní návrháře už nebaví krásná holka, protože nevyniknou modely samotné. Čili teď máme trošku pocit, že ty přehlídky chodí každá holka odvedle, ale s výbornou postavou, které pak nelze dát kampaň, protože prostě nevyjde na fotkách a postprodukce (retušéři) by na ní musela pracovat dva dny, aby se to dalo vůbec zveřejnit. Přitom zájmem značek a především produkcí, kterým značky platí, je co nejvíce ušetřit právě na té post produkci.

To je i odpověď dívkám, proč nemůže dělat modelku dívka se špatnou pletí, menšího vzrůstu, jenom tzv. hezká, nikoliv fotogenická?

Ano, v podstatě ano. Produkce dostane nějaký budget peněz od značky a hospodaří s ním. Čím více ušetří, tím více zůstane jim. Čili je zájmem ušetřit především na postprodukci, to znamená – musí se vybrat dívka, se kterou nebude pak v počítači práce. To také definuje topmodelku. Do Vogue, což je podle mě jediná edice magazínů na světě, kde pracují opravdu jen lidé znalí fyziognomie tváří, mající potřebnou dávku citu pro tohle, už dnes opravdu nedostanete dívku jen na to, že je to tvář ze země, kde padla železná opona, popř. samá ruka, samá noha. Vezměte si, že Niki Trefilová má 173 cm, přitom startovala hlavně Vogue magazíny. Je to tam jednoznačně o fyziognomii tvá­ře.

Takže výška nehraje přeci jen roli?

U Nikoly ne. To už musíte poznat. Tohle nedokážu vysvětlit. Vidíte, ona je trendy tváří, ale přesto ji prodáte i v komerci, proto je jedinečná, to málokterou trendy tvář. Pamatuji jen Kate Moss, která mohla taky coby trendy typ do komerce a zaujala i tam, navíc s ještě nižší výškou než Niki. Trendy typy od hypoteční krize v USA moc nejdou, přesto se nahoru dostává. Je zde totiž zase příklon spíše k slovanské kráse. Kolik jen Polek je ve špičce. A novým trendem jsou asijské a černošské typy. Nedávno jsem se na Facebooku smál tomu, když jeden americký castingový ředitel zmínil, že Dior by měl být méně rasistický a pouštět více černošek a Asiatek na mola. Hlavně přes černošky, jejich snědou pleť neprodáte kosmetiku, tak nevím, jak to chtěl dotyčný udělat pak s kampaněmi. Značky, které mají dominantní kosmetické řady, budou těžko kdy na molech tohle propagovat. V tom mají černošky holt smůlu.

To znamená, že na kampaně návrháři vybírají z pole modelek, které předvyberou už na přehlídku?

Víte, já bych nechtěl, aby tady vyznělo, že přehlídky jsou zázrak. Jsou to nejhůře placené práce, pro holky ale velká zkušenost a promo. Nicméně je to zase o citu. Některé dívky je dobré tlačit přes mola – to jsou především ty s výtečnou postavou, kde to trošku kulhá v oblasti tváře, ty odchodí třeba 20 přehlídek za sezonu, ale na seriózní kampani, nedej bože v elitním Vogue (americkém, francouzském, italském, britském, německém, španělském) je pak stejně nevidíte, ta kariéra je o ničem, ale to bylo zřejmé už na počátku, s tím zkušený agent počítá, ty šance holek by měl umět odhadnout, v Česku je takových lidí ale malounko, jak jsem uvedl. A jiné dívky (typu Niki) se zase spíše vyplatí nejdříve představit elitním magazínům. Magazíny jsou ale podle mě zásadní pro kariéru modelky, drží ji v té kariéře, přehlídky chodí i 70 holek (Chanel), v magazínu je jich ve vydání minimum, navíc samostatná fashion story vás určitě posune dále než minutová záležitost na mole.

Je konkurence dnes vyšší než byla před lety?

To ani ne. Konkurence byla vždy nějaká. Jen za dob Herzigové, Maxové a spol., aniž bych chtěl zrovna Evu Herzigovou, jejíž tvář je vynikající, shazovat, stačilo mít už jen ten správný passport. Holky byly z postsovětské země a štáby se o ně na západě bily. Vždyť Evu Herzigovou přišel francouzský štáb filmovat až do Litvínova, kde se o ně starala faktická objevitelka Evy Jana Antonínová, moc milá dáma, u níž Eva začínala ještě na Přehlídkách mladých módních tvůrců v Liberci, pak ji poslala na casting do Prahy, kde si Evu vybrala Dodo Caffin, pařížská agentka, dnes v IMG Paris. Dnes už holkám to, že jsou z ČR nebo SR, spíše nepomáhá, než že by tomu bylo naopak. Nemáme tady světově respektované magazíny, edici Vogue, návrháře ani fotografy světového formátu, musíme bodovat modelkami. Ale fňukat nemá smysl. Podívejte se na Polky. Taky si musely vybudovat tu sérii topmodelek. Dnes když vejde nová tvář z Polska ve světě na casting, celá produkce včetně designera podle mě zbystří.