Začněme odjinud. Co říkáte na novou vítězku Miss?

Já Miss nedělám. Mezi modelkou a Miss je zásadní rozdíl ve fotogeničnosti, přirozenosti, tedy nutnosti se líčit, a pak v zacílení na trh. Celé bych to pojmenoval soubojem přirozenosti a kýče. Práce modelky je z 99 % zacílena na zahraničí, práci Miss by museli definovat organizátoři.

Jak se tedy rodí modelka?

Vše je to týmová práce a vše je o talentu, je to výběrová profese, modeling nemůže dělat každá dívka v té kvalitě, v jaké vnímám, že by se mělo pracovat. V Česku jsou problémem scouti, ti hledají modelky v regionech. Je jich nedostatek a málokterý pozná fotogenickou tvář. Agentury s nimi málo pracují, já sám jsem ale narazil pouze na dvě dívky, které mají to vidění – Lucku Laluhovou a Blanku Michálkovou, se druhou stále pracuji. Chybí tady scoutingová oddělení v agenturách obecně, v tom jsou třeba sportovní oddíly mnohem dále. Přitom je to základ.

Na počátku je tedy scouting. Jako ve sportu.

Srovnání se sportem jde jen co do obsahu činnosti scouta. Sportovní kluby mají sponzory, modelingovky si na sebe musí vydělat. Ale to právě nejde bez scoutingu, v každé agentuře musí být člověk, který ví, co se ve světě chce, umí nové dívky vyselektovat. A takových lidí je bohužel na československém trhu velice malounko, prošel jsem sám většinu agentur čs. trhu. Znám zde téměř všechny

Proto máme tak málo historicky úspěšných dívek. Zdá se mi, že jsme dobré teritorium krásných dívek.

Máte pravdu. Jsme jako Česká a Slovenská republika nejlepší oblastí, co se týče krásy dívek a žen. V Evropě nám mohou konkurovat prakticky jen Polky, Holanďanky, celý bývalý Sovětský svaz, přesto jsme na obálce elitního světového amerického Vogue měli jako republika jen dvě dívky za 25 let historie modelingu tady. Obecně těch vogue girls je tady málo. Příčinou je ale i práce agentur, kompetence jejich členů. Na československém trhu jsou 3–4 seriózní agentury. Topmodelku tady na ulici pozná 4–5 kolegů, fyzicky si ji odtud přivést ale dokážou jeden, dva, čili je to i o lenosti, pohodlnější je holt sedět v kanceláři.

Může se tedy stát, že dívka jde po ulici a najednou k ní přiskočí člověk s vizitkou a za měsíc, dva je na Instagramu s Donatelou Versace, popř. získá exkluzivitu Versace?

Tak pokud ten člověk má historii v oboru (předešlé úspěchy), pak ano, takhle nějak to funguje, byť to zní jako z pohádky. Ale takto nějak to bylo s Niki a bylo by to i s Annou Konečnou neomezovat ji věk. Pokud máte v synergii člověka, jako je třeba kolega Záhumenský z bratislavské agentury, kde mají obě dívky zastoupení, pak je ta práce rychlejší. Je to týmovka, jak jsem zmínil, ideálně pro dva lidi s úzkým počtem kvalitních modelek, to je podle mě ten správný management scoutingové agentury. A my v ČR a SR jsme všichni scouti, silné trhy, kde holkám dávají agentury práci, jsou v Paříži, New Yorku, Londýně především.

Pracujete v oboru 12 let. Jak se v průběhu času proměnily charaktery dívek? Mají v téhle materialistické době větší chuť po kariéře?

Je to právě naopak. Dříve jsem oslovil ročně i 7–8 dívek a 5–6 mi mohlo včetně rodičů ruce utrhnout. Dnes oslovím a nabídneme exkluzivní smlouvu polovině a 80 % do toho nechce z nejrůznějších důvodů. Podívejte se, nedělám si iluzi, že dívka, studijní typ, nedá přednost vysoké před šoubyznysem. Taky mi to zní hrozivě. Docela ji chápu, sám jsem vystudoval terciární stupeň. Nicméně získá jazykovou výbavu, pozná svět, zajistí se, potká-li jednoho z těch 4–5 lidí tady, tak se může dostat i na vrchol oboru a v relativně krátké době. Stejně jako se to podařilo Niki Trefilové, kterou požádala o společné foto Donatela Versace na Instagram Versace, popř. ji prestižní server models.com požádal o fashion story nyní nedávno. Člověk má zkrátka zkusit téměř vše, rozvíjet se. Začít studovat VŠ lze i od 25–27 let, kariéru tady musíte rozjet do 20.-21. roku. Takže to chce nastavit priority v tu pravou chvíli v životě.

Takže můžeme říci, že dnes jsou holky pohodlnější?

Asi ano. Je to vše dáno komplexně stavem společnosti ve všech ohledech. Hřiště máte taky dnes prázdná. Mrzí mě ale hlavně ta všeobecná šikana ektomorfních typů dívek. Svěřuje se mi čím dál více dívek ze základních škol, které jsou šikanovány spolužáky, že jsou samá ruka, samá noha. Takhle se prostě narodily. Věřím, že je to i naopak a tlouštíci to mají podobné. Každý, kdo se nějak odlišuje od normy společnosti, to má v dnešní agresivní společnosti složité. Tohle mě nesmírně trápí.

Máte pocit, že dnes jsou holky i méně osobitější, než tomu bylo v dobách Kurkové nebo ještě dříve Herzigové?

To ani ne. Víte, tohle není obor, kde by se příliš propagovala osobnost nebo osobitost dívky. O tom se jen hovoří. Kolegové o tom hodně hovoří v rozhovorech, že hledáme osobité dívky, ale když se nedávno ozvala jedna z modelek, že nechápe výběr dívek jako Gigi Hadid (dodal bych i další), tak už nedostala žádnou práci. Podívejte se na Karolínu Kurkovou. Byla schopna vystoupit až po 16 letech s nějakou výtkou vůči oboru, přitom na vrcholu už je roky. Ba ne, kritické myšlení, které se na vysokých školách třeba vítá, by nemělo být základní výbavou modelky. Holky se musí usmívat a chodit všude včas, držet postavu, je to taková rutina. Ale nutno říci, že dobře honorovaná.

DRUHÝ DÍL ROZHOVORU S RADIMEM MYNÁŘEM NAJDETE ZDE.