Náš šéfredaktor Pavel Novotný každý týden zpovídá svou zástupkyni Agátu. Nebere si servítky a Aguš se, jak vidíte, nijak nežinýruje…

P: Rebelko, tak jaká? Jsme se těch Varů letos nebáli, co?

A: Já nevím, o čem mluvíš, všechny články o Varech jsi za mě psal ty!

P: Alibistko…

A: Já si, a to bych tady ráda deklarovala, pana Bartošky nesmírně vážím, stejně jako celého festivalu, i když… No, letos to byla trošku nuda.

P: Já bych snad ještě dodal, že pan Bartoška byl ve filmu Je třeba zabít Sekala vynikající. A k tý nudě letošní, čím myslíš, že to bylo?

A: Tak to je snad jasný, čím to bylo, nebyli jsme tam, ty vole.

P: Tak tam není o čem a za rok snad přilezou. Ale na rovinu – tam byla na konci jasně ukradená show Barťákovi pachateli z Uhříněvsi.

A: To byla velká levá, to máš pravdu.

P: Myslíš, že si to Džambulinka uvědomuje?

A: Prosím tě, hele, nebudeme se o ní bavit, že ne?

P: Ty máš něco proti Džambulce? Já myslel, že jste kamarádky.

A: Nemám proti ní vlastně nic, jen mi je líto Artura, že se na to všechno musí, navíc v dost složitém věku, koukat. To je celý.

P: Mě a myslím, že i čtenáře, v souvislosti s tebou a Džambulí trápí jen jedna věc – jakou zdrobnělinou ti říká Prachař. Jako když tě vábí do postele. Nebo zpátky domů z tahu…

A: Co je to Prachař?

P: Nedělej fóry, on to číst nebude, to se vůbec neboj. Tak to vybal! Aguško? Agátko? Aginko?

A: Dobře no, ale sereš mě! Říká mi ty můj Malej Sude. Jo, a prosím tě, preventivně tam připiš, že je to vtip, aby to zase nevtipní kolegové z Blesku nepochopili blbě a zase na tom nepostavili článek.

P: Já Blesk nečtu. Jenom Respekt a Literárky. To je nějaký bulvár provinční, že jo?

A: Znáš Suchdolský zpravodaj?

P: Neznám, my máme Řeporyjské Echo!

A: No, tak Blesk, to je něco podobného.

P: Pojďme to uzavřít, anebo o nás nebudou psát a ještě přilezeme. Hele, už kope?

A: Ty seš vážně kretén!

P: Dobrý, jdeme dál. Co říkáš na naši novou externí kolegyni Moniku Štikovou?

A: Dobře, žes tam řekl to externí, nerada bych ji tady potkala. A hlavně, vůbec se s ní nechci spojovat.

P: Jsi na ni zlá. Monika je hodná paní. Na rozdíl od Ornelly ji uznávám. Přemýšlím, že jí nabídnu tvoji funkci.

A: A za co ji uznáváš? Za to, že tahá dceru dva dny před porodem po redakcích.

P: Jsou to s Michalem slušný lidi, nekradou, nepodváděj se, děti vychovali, a když jim blbou devatenáctiletou dceru zbouchnul sice hodný, ale senior, tak se prostě jen přizpůsobili situaci. Já je mám rád a vy se usmíříte.

A: Pavle, já tě v životě hodně poslouchám, ale vocamcaď pocamcaď…

P: Uděláme piknik. Já, ty, Nelinka a Monika Štiková, vezmu kytaru a…

A: A holky z redakce nepozveš? Jo, ony by nepřišly, že jo?

P: No nic, co tam máme dál…

A: Hele vole, ty potřebuješ dovolenou, jak jsi geniální, tak ti poslední dobou nefunguje mozek, pane šéfredaktore. Teda, pane zatím ještě šéfredaktore.

P: To víš, já odjedu, vrátím se a ty budeš sedět na mojí židli, nejsem magor.

A: Toho se neboj, je léto, vole, a prázdniny a ty já slavím, takže mizím do Provence, čau.

P: Provence, jo? Ajo, tam je ta vyhlášená porodnice…

A: Ne, odvykačka, kreténe. Máme tam s Ivetou objednanej dvoulůžák…