Proč eXtra.cz doteď neřešilo „problém“ Borhyová (36) – Kloubková – Televizní noviny?

Zkuste si tipnout:

a. Pavel Novotný (33) v redakci zpravodajství externě pracuje a bojí se kopat do vlastních.

b. Pavel Novotný v redakci zpravodajství externě pracuje a rád by kopal, kdyby bylo proč.

Bé je správně.

Kdo mě zná a čte pravidelně náš web, ten ví, že s tím béčkem nekecám.

Že je mi všechno jedno. Natřu kamaráda, sprostě nadávám hvězdám novácké Ulice, padni, komu padni.

Rozumím kolegům, že dokola hrotí těhotenskou rošádu u pultíku nejsledovanějších zpráv v zemi – lidi to totiž čtou. A čtou to masivně.

Borhyová je součást jejich obýváků patnáct let. Je „jejich“. Kloubková je hezká a šikovná a když se jí šikovně uměle přidá pláštík raněné labutě a do toho se v reálu ze zcela nekonfliktní Lucie udělá intrikánka s tváří anděla, mohou se lidi uklikat.

Realita je úplně jiná. Znám ji. Já ty lidi v newsroomu Novy reálně potkávám, mluvím s nimi a když čtu bulvár a pak tam stojím s Borhyovou a spol., mám pocit, že jsem v jiné televizi než v té, o které čtu.

Vykecám teď něco, co bych asi neměl, ale lidé mají právo na informace a já jsem hlídací pes demokracie.

Před třemi týdny jsem stál v newsroomu s Kristinou Kloubkovou a měl k ní krátkou, jí nevyžádanou a s velkými rozpaky přijímanou motivační řeč: „Hele, ty se seš tak hodnej typ, ale doprdele zabojuj ještě víc, urvi to, šance tam je, podívej tady na tu anketu, je to konkurenční prostředí, nekoukej napravo nalevo, ser na nějaký pocity, je to prestižní post, seš dobrá, jdi po tom, tebe taky nikdo šetřit nebude,“ prostě jsem jí na plnou hubu připomněl, že jsme všichni profíci, chováme se k sobě profesionálně a ohleduplně, ale pracujeme v první lize, kde mají ostré lokty všichni a je třeba v rámci pravidel bojovat o své místo na slunci a neohlížet se, tak to prostě, nejen v televizi, chodí.

Kristinka na mě koukala jako zjara a nad anketou, ve které ji čtenáři Blesk.cz označili za oblíbenější než Lucii, se regulérně styděla, červenala a řekla mi, jak je jí to líto a že tohle si Lucie nezaslouží. Že je těhotná a tyhle články jí ani Lucii moc nepřidávají a navíc k Borhyové nejsou fér.

Ona ji má opravdu ráda. A neviděl jsem, že by Borhyová dělala v práci něco jiného, než se usmívala, byla příjemná a měla, ať je to uvnitř, jak chce, ráda všechny okolo.

By the way, Borhyová s Korantengem mě moc nemusejí, vím to, ale chovají se ke mně skvěle. Koktavý, bulvární kretén, co ji nechal týdny sledovat, když to pytlíkovala s Řekem (lidi ji čtou, nebylo zbytí), a jeho koupal v aférce s domnělou milenkou.

Přesto se ke mně oba chovají super, Ray si drží odstup, ale kdykoli poradí a nechová se ke mně přehlíživě, Borhyová je vyloženě sluníčko, ptá se mě na dceru a znovu těhotnou ženu, bere mě jako kolegu. Ani jeden nevypadá, že by se mě bál, prostě jsou to profíci a myslím, že i dost fajn lidi, se kterými se přátelit asi nikdy nebudu, protože reprezentuji jim odpornou branži, víme to, ale není důvod mi dávat najevo nějaké antipatie, naopak kdykoli něco potřebuju nebo chci jen prohodit pár slov, jsou tam, ve společné šatně, přestože oni jsou hvězdy a já jen postižený brepta, kterého, nikdo neví proč, diváci na čas vzali na milost, a tak jsme na chvíli kolegové.

Kolegové, kteří si křovácky nepodrážejí nohy a primárně kopou za tým a značku. Až pak za sebe.

Nova je první liga. Je tam úplně jedno, kdo co chce, kdo s kým kamarádí, kdo koho nenávidí. Nahoru chtějí všichni. Ale hrají podle pravidel, která určuje divák a jeho nálady. Šéf zpráv Martin Švehlák nemá preference nastavené podle Blesku. Rozhoduje se podle sledovanosti, podle citu, rozhoduje se jako profík. Ne podle toho, kdo víc brečí nebo má větší kozy.

Jako José Mourinho má prostě dvě vynikající gólmanky a postavit může jen jednu.

Nic víc za tím není a můžete si 100× myslet, že jsem navedenej.

Nejsem.

Jen rád píšu věci tak, jak jsou, ač v bulváru je to někdy hodně složité.

Správně bych měl taky psát o válce na Nově a nenávisti mezi káčátkem a intrikánkou.

Četli byste to víc, to si přiznejme…

Ale válku tu můžu nad kalamářem uměle dělat větší, než je, můžu ji hrotit, můžu dělat, že do ní vidím.

Můžu všecko, jen si ji prostě neumím vymyslet, když neexistuje.

Tak večer u zpráv, přátelé…