Slavomanství je strašná věc…

Zejména pokud je střižené snahou se tvářit, že mi publicita nedělá dobře.

Kamila M. alias Rudá Sonja, vyšetřovatelka okolností sebevraždy Ivety Bartošové a polonahá hvězdička Zdeňka Trošky z dob, kdy se na jeho filmy dalo ještě koukat, takovou slavomankou je.

Ne že by se cpala. Ale líbí se jí její tvář v lesklých časopisech, na rozdíl od jejích šéfů.

Podívejte, k Ivetě se dá jít do baráku v pohodě zadem, od rybníka přes zahradu, Rychtářovi stačí hodit SMS, ať otevře balkon, stará cesta kozáků, kteří z nějakých důvodů nepotřebují projít nasvíceným jevištěm před domem.

Pohřeb se také odehrával za zavřenými dveřmi. Stála před nimi. Vyvoněná, v kostýmku, povadlé silikony z devadesátek vyhnané podprsenkou s vycpávkou, stylová květina, styling. Ať mi netvrdí, že se nešla fotit. Jasný, kecy v kleci o tom, že policisté tohle dělávají. Je to tak, ale pořád vidím Hrušínského s Brzobohatým, jak postávají v baloňácích stranou pod košatým javorem, od kterého je dobře vidět, ale tak, aby člověk stál stranou.

Sonja stranou nestojí. Suverénně kráčí před blesky fotoaparátů, jako když stylem „Tady jsem, kozy ven“ kráčela po lávce u mlejna ve Slunce, seno, jahody.

Její slalom mezi zapálenými svíčkami před uhříněveským domem hrůzy, před kterým si uvnitř před mně známým Ivetiným zrcadlem tutově tři minuty rovnala vlasy a študovala si profil z boku, pro mně osobně připomíná nejslabší chvilky Evy F. z VyVolených, když jakoby náhodou doprovázela souseda Macuru k soudům.

Včera jsem jí volal na mobil. Radost neměla a samozřejmě mě musela nakonec odkázat na tiskového mluvčího, ale když jsem ji osobně navečer zval do Prásku a mluvil o přímém přenosu pro milion lidí, cítil jsem, že na vteřinku zaváhala. Milion je milion a prime time je prime time a já jsem sice už dávno kriminalistka, ale někde uvnitř, za fasádou, je pořád to koťátko, co rádo ukázalo kozičky, jen aby mě pan režisér nechal zahrát ve filmu.

Každá z figur, které se jen mihly okolo Ivety, dříve nebo později podlehla světlům ramp.

Poslední zvukařská podržtaška i respektovaná kriminalistka.

Je to návykové. A platí to pro všechny stejně…

Je to strašná věc…

Ale zaplať pánubohu, že to slavomanství tehdá vymyslel…