Dlouho mě bavila. Devatenáctiletá loktařka z Brna, co přišla dobýt a dobyla Prahu. Kamarád Pepa Kokta tehdy vlastnil polovinu billboardů v Praze a kvůli Gábině jednoho dne odjel na chalupu od ženy a dvou dospívajících dětí a už se nikdy nevrátil.

Cédéčka, muzikál, kontakty – a dokonce i láska. Partyšová ho snad i milovala, povila mu krásný dítě, a protože jsou to oba rozumní lidé, dokázali fungovat jako parodie na rodinu i poté, co si přestali nalhávat, že si oba občas bokem vrznou.

Dohoda byla jasná: Dítě nesmí trpět, ani jeden z nás se nezamiluje a navenek držíme spolu v dobrým i ve zlým.

Vše změnilo léto 2012 a kolegyně ze Spye Zuzana a z Primy Mirka, kterým jsem pomáhal s medializací dívky jménem Ornella Štiková.

Nepříliš bystrá, ale o to přítulnější dívka z Hostivice rozčeřila nejen vody českého bulváru, ale především udělala z Partyšové nesoudné monstrum. A národ se bavil a já, tehdy šéfredaktor týdeníku Spy, také.

Kokta s ní de facto normálně chodil, ona do něj byla zaláskovaná, přísahám, že to vím jistě, a Partyšová šílela, protože média čula rozvod.

Někde tam mě Gábina začala nenávidět. Konkurenční média měla coby zdatná píáristka s kontakty v redakcích pod kontrolou, ale Spy ne. A Spy, postavený na nevěrách, jel bomby. Deset titulních stran, na kterých systematicky usvědčoval Partyšovou ze lží, že Pepa s Ornellou není, že je to zlatokopka (od Gábiny to znělo jako rajská hudba), že je nasazená, ble ble ble.

Vrchol se blížil. V červenci 2012 odjížděla naštvaná Gábina s Koktou na hodně dlouhou dovolenou na Floridu a Spy jí na letiště připravil dárek – titulní stranu s konstatováním, že milenkou Kokty není Štiková, ale Partyšová, neb Štiková je už rok jeho partnerkou, a co víc – už jsem věděl, že je těhotná!

Partyšová pak – netušíc, že už nemá pod kontrolou ani největší deník v zemi a že jsem tři kroky před ní – při příletu udělala kardinální chybu. Hned na letiště si coby tvář Top Staru objednala štáb „svých“ VIP zpráv a nadala mně, Ornelle a Spyi do nechutných lhářů, co jí chtějí zničit rodinu, aniž by jen tušila, že Pepa jede přímo z Ruzyně ukecávat na tajnou schůzku rodiče Štikové, ať jde mladá na potrat. A my to všechno fotili!

A tumáš ultrazvuk!

Gábině se zhroutil svět a zešílela. Aby ne. Ornella, devatenáctiletá trubka odnikud, přesně jako kdysi ona, nejenže rozbila její rodinu a odvádí jí oficiálního muže, ale dovolila si ten nejhorší prohřešek – začala se prosazovat v šoubyznysu a bulváru, tedy v prostředích, o kterých si Partyšová do té doby myslela, že je řídí.

Potupená a neschopná už Ornellu zašlapávat (byť si prosadila, že pro Primu kauza, kterou žil půl roku národ, neexistuje), začala účtovat.

V Blesku teď tvrdí, jak mi volala a prosila, ať neubližuji její rodině. Není to pravda, nevolala ani jednou. Zato psala. Jeden víkend těch SMS bylo i třicet, mám je z té doby všechny včetně těch, které byly přes čáru.

„Už brzy…“ zněla jedna z nich a já netušil, že to myslí vážně.

Vyhrožovali mi stokrát a mně to bylo jedno, protože kdo chce ublížit, ten nevyhrožuje, ale ublíží. Vyhrožování, které ale přišlo, bylo z těch pěti procent, o kterých jsem hned věděl, že je míněno vážně.

Dodnes utajený skoro dvouletý vztah Partyšové z let 2013 a 2014 s nebezpečným bossem jisté organizované skupiny se mně dvakrát málem vymstil.

Poprvé, když jsem na něj přišel a napsal jí o tom s tím, zda ho může potvrdit. Rozjížděli jsme tehdy v březnu eXtra a moje redaktorky byly u toho, když jsem s jistým klidným vykonavatelem dotyčného jednal. Vzkázal jsem Kmotrovi, že jeho klidně vynechám, když o to tak stojí, ale ať Partyšová zapomene na to, že nebudu psát o ní. Je celebritou, nonstop lže – a je tedy zranitelná – a k tomu národ kauzu Ornella miluje.

Boss byl s tímto spokojen a já taky. Kdo s touto dohodou smířen nebyl, je jasné. Ona, kterou jsem tehdy nešel i s esemeskami ohlásit na policii jen proto, že jsem byl srab a podcenil jsem ji.

Tak, jak mohu doložit vše, co tu tvrdím, tak mohu dokázat vše, co se stalo pak. Aby ne, byl jsem krůček od toho to ohlásit a učinit veřejné prohlášení. Ví o tom rodina, kolegové, ona, ale dnes, stejně jako tehdy, není v zájmu celku se v tom hrabat. Napíšu jen to, co vám snad postačí, abyste pochopili, proč o ní říkám, že je svině.

Já totiž v létě toho roku přestal čelit dalším výhrůžkám a namísto toho jsem neuvěřitelnou shodou okolností přišel na chystaný útok proti mně. Bylo to za deset vteřin dvanáct a bylo to tak děsivé, že jsem v první chvíli nevěřil, že by to mohlo přijít, a co víc – z šoubyznysu, a to přímo z Gábininy strany barikády.

Ale vím, že přišlo, a moje žena, tehdy s miminem v náručí a manželem, který jí poprvé nedokázal věc utajit a ujistit, že to má pod kontrolou, od té doby Partyšovou nedokáže vidět ani v časopise, aniž by si neodplivla.

Neřeknu, jak jsem to dokázal vyřešit, ale dokázal. A poslal na druhou stranu vzkaz, který stačil, abych už o druhé straně neslyšel.

Přesto, že dnes tvrdí, jaký jsem lhář, nikdy mě (na rozdíl od Blesku, své exadvokátky a dalších) nezažalovala za jediný text a nezažaluje ani tento, ví, že mám ty zprávy, ví, že vím – kdo, jak a kdy. Ví, kdo mi pomohl a jak málo chybělo a stalo se něco, co se nesmělo a nemělo stát.

Mezitím se navenek stalo strašně moc a já popsal stohy papíru o Štikách, Quentinech a další stovce čudel v rybníčku, ve kterém si sednu na pivo s každým, a že jich bylo, se kterými jsem si to období Spye už vyříkal.

S ní toho asi nebudu nikdy schopen. Překročila totiž jako jediná celebrita v mém životě bulvárníka hranici, kterou jsem považoval za nepřekročitelnou, a pokusila se proti mně použít prostředky, které jsem do té doby znal a dodnes znám jen z filmů.

Gábina Partyšová je určitě dobrá moderátorka, matka, milenka, píáristka… Když jsem jí předával Prásk!, věděl jsem, že je správnou volbou a taky to vzkázal. Ale stejně tak dobře vím, čeho je schopná, když její pracně vyloktařenou a vysouloženou pyramidu ze vzduchu a článků někdo prostě shodí prostou pravdou a fakty. Když se jí někdo v rámci mantinelů šoubyznysu a bulváru postaví do cesty a neuhne.

Vím, kam až je schopná zajít. Byl jsem tam. A nepřál bych to ani největšímu nepříteli, včetně jí, kterou jsem s kartami na stole a veřejně mnohokrát usvědčil ze lži, zatímco ona mě nikdy, aby nyní opět v obou bulvárních denících lhala o tom, že jsem v minulosti ublížil jejímu synovi. Ale to je prostě Gábina lhářka. Ale já poznal i Gábinu coby zbabělé monstrum, co se neštítilo překročit nepřekročitel­nou mez.

A proto ji nikdy nepřestanu nenávidět. S Práskem, Novou, Primou, štengrováním, bulvárem, řevnivostí, žárlivostí, ble ble to fakt nemá co dělat.

Prostě jí pohrdám tak, jako jsem v branži nepohrdal nikým. A vždycky budu.

Neodpustím a nezapomenu. Nikdy. Sorry.