Po sebevraždě, pardon, přirozené smrti Jiřiny Jiráskové (†81) kolovaly fóry, že jak u tebe zazvoní Lucie Bílá (47) s knihou a fotografem, seš jasnej. Hodně jsem to přiživoval, nesnáším PR parazitaci na skoromrtvých a mrtvých, ale Lucka už smrt nenosí. Mám pocit, že ji nosí ceny.

V březnu jsem pod fotku z Andělů dnes zesnulého barda Pavla Bobka (†76) napsal drze: „Pavel Bobek dostal cenu, která se uděluje těsně před odchodem do věčných lovišť.“

Nestydím se ani trochu. Byla to totiž pravda a nijak objevná.

Vědí to při podobných příležitostech všichni a neříká se to nahlas: Ve Varech se to dává za přílet, v Praze za umírání.

Dvorana slávy TýTý, Síň slávy na Andělech a tak dále. Pořadatel má vždycky stejný problém s tím, komu z těžce nemocných velikánů šoubyznysu cenu dát letos a koho risknout až za rok.

Jde o to nejcennější – o život. A o čas. Když to dám tomuhle, urazím toho druhého, ale ten první je na umření, tak to dám jemu, snad mi ten druhý do příštího roku neumře a nebudeme mu to muset dávat in memoriam, nebo nedej bože mezitím začne lavírovat někdo jiný důležitý a my to tomu, co to měl dostat posmrtně, nakonec nedáme vůbec.

Že přeháním?

Bobek dostal Anděla letos v dubnu. Seznam laureátů TýTý posledních let radši ani neotvírat, Karel Čáslavský (†75) si trofej užíval dva roky, předávala mu ji Jiřina Jirásková, sama loňská laureátka. Loni stihli Radka Brzobohatého (†79) organizátoři na poslední chvíli, letos se divím Lubomíru Lipskému (90), že měl tu odvahu.

Můj těžkou nemocí zkoušený tatínek se podobnou otázkou nikdy trápit nebude. Jednak mu ten danajský dar nikdo zatím necpe, ale hlavně by přese mě stejně na tu akci z domu neprošel. Nejsem magor. Dostane cenu, ve foyer se s ním pofotí srdíčková smrtonoška z Otvovic a bude vymalováno.

Tůdle nůdle!

Kdopak asi dostane TýTýčko za půl roku? Úplně slyším tu poradu: „Brejchová? Švehlík? Němec? Hlaváčová? Nedáme jim to s Munzarem dohromady, stejně je musíme do příští olympiády ocenit oba? Bohdalka se ještě drží, snad nám ještě počká, to by nám při tom letošním návalu adeptů ještě scházelo, aby začala stonat i ta.“

Jo, já vím, rouhám se. Jenže já dělám pro bulvár, který vždy cituje oceněného ve smyslu, že podobné ocenění je v první řadě ohromná čest.

Ale my hyeny víme svoje. Podobné ocenění je v první řadě smrt.

A většinou bohužel zatraceně blízko!

Takže smůla, tati…