Při pročítání konkurenčních plátků mám pocit, že není na světě nic důležitějšího než Macurova azylová chaloupka pro oběti domácího násilí.

Venku je kosa jako kráva a bojovník za práva žen Macura, o kterého média již v souvislosti s Džambulkou (47) ztratila zájem, obden prezentuje novinářům jakousi pastoušku z europalet, kterou ke zděšení sousedů vybudoval na poli v Líbeznicích za svou vilou, kterou sousedé také „milují“, neboť v ní fluktuuje neurčité množství nájemníků či Josef Rychtář s policejním komandem v zádech, hledající tajné úkryty pro unesené zpěvačky.

Být týranou ženou na útěku určitě není nic příjemného, jen si kladu dotaz, zda oběť domácího násilí v takové situaci skutečně touží po útěku do Líbeznic do nezkolaudovaného bunkru z fošen, kterým profukuje a neteče tam voda, nota bene když za oknem z lepenky svítí Macurovo honosné sídlo plné hojnosti, tepla a bezpečí

Co mě v domečku čeká, krom toho, že obden u něj tajtrlíkuje Macura s nudící se redaktorkou Blesk.cz, případně s kýmkoli, kdo má ještě zájem?

Je ten domeček skutečně tajný tak, že se o něm můj agresor nemůže nijak dozvědět?

Utekla jsem tyranovi do Macurova domečku z palet a co jako dál?

Takové a další otázky si jistě už teď kladou oběti agresorů, a tedy potenciální obyvatelky Macurova azylové domečku, který mi spíše než alternativu pro ženy na útěku připomíná alternativu, jak se obden dostat do novin jen za cenu zahradního domku na sekačku, což se vyplatí…