Laura trpěla poruchou příjmu potravy, připadala si ošklivá, tlustá, neschopná… A tak se mladá nadaná fotografka jednoho dne rozloučila se svojí kočkou a rozhodla se za pomoci léků usnout navždy. Jenomže její plán nevyšel a probudila se v nemocnici. Poté, co se Laura zotavila fyzicky, byla převezena do psychiatrické léčebny.

Bála se, byla nedůvěřivá a roztřesená, a tak zkusila to, co miluje ze všeho nejvíc. Vyfotila se. V tu chvíli jen na mobil, protože u sebe neměla svůj fotoaparát.

„Ucítila jsem najednou krátkou úlevu,“ říká Laura o chvíli, kdy se vyfotila. Přítel jí z domu přinesl foťák a dívka začala dokumentovat samu sebe.

„Focení mi neuvěřitelně pomohlo, cítila jsem se, jako kdybych měla explodovat, neuměla jsem vyjádřit slovy, co cítím, neuměla jsem prostě fungovat sama se sebou. Ale díky tomu, že jsem nastavila samospoušť a do foťáku jsem se pokusila vyjádřit naprosto přesně to, co cítím a jak se cítím, jsem poznala, jak moc je to pro mne osvobozující. Zachránilo mě to.“

Série vznikla v roce 2009, ale teprve po šesti letech se ji rozhodla Laura, která opravdu dostudovala fotografii a živí se jí, zveřejnit.

Chce tak poukázat na to, že lidé, již se teď cítí na dně, potřebují vidět, že nejsou sami a že existuje světlo na konci tunelu, protože i ona se nakonec začlenila do běžného života, který žije šťastně dál.