Fanoušci ledního hokeje slaví svůj každoroční svátek. Mistrovství světa v hokeji je velkým televizním lákadlem. Kromě zápasů, v nichž se jednotlivé týmy utkají o medaile, se také stejně jako každý rok dočkáme i několika společenských jevů, bez kterých bychom se dozajista obešli. Obrňte se v následujících dnech trpělivostí, jelikož následujícím pěti věcem se určitě nevyhnete

Vlastenci na chvíli

Hokejové mistrovství, stejně jako jakákoliv sportovní událost, v níž soutěží i někdo z Česka, probudí v obyvatelích naší zemičky vlastence ještě intenzivněji, než četba článků o uprchlické hordě číhající před našimi hranicemi. Rázem je každý hrdý na to, že je Čech, chlapi v hospodě se trumfují v tom, čí prapředci se na našem území vyskytli jako první, a z úst instantních národních buditelů zaznívá hymna falešnější než samotný náhlý projev patriotismu, který s koncem posledního zápasu opět na rok pomine.

My vyhráli, ale oni prohráli

Naprostý fanouškovský evergreen, který funguje pro všechny sporty. Správný fanda se totiž nespokojí s ničím jiným, než s výhrou, která je podle jeho úsudku připisovatelná nejen hokejistům, ale i tomu, že on sám jim dostatečně důkladně fandil. Jestliže se českému týmu zadaří, pak si armáda fandů vítězství přivlastní, jak kdyby každý z nich stál na ledě a vstřelil rozhodující gól a můžeme slyšet sborový chorál o tom, jak JSME vyhráli. Pokud se ale nedařilo a zápas skončil prohrou, pak jsme neprohráli MY, ale prohráli ONI – banda nevděčníků, která hlavně, že bere miliony za to prd, co hraje, a neváží si ani toho, jací velikáni jim fandí. No nic, pane vrchní, tohle chce ještě jednu rundu, ať už na oslavu, nebo na žal.

Jaké jsou další typické rysy hokejového fanouška? Celý článek najdete ZDE.