Opakuje se to každý rok. Slováci vyrazí na mistrovství světa, hovoří o tom, že si přijeli pro medaili, a za pár dnů zase odjedou. Bez medaile.

Vždycky přijde nějaký zlomový zápas, kdy hrdému národu dojde, že letos se slavit nic nebude a že je třeba se zase upnout do budoucnosti.

Slováci zatím na mistrovství světa sehráli čtyři zápasy s totálními outsidery. Vzhledem k tomu, že šampionát se pořádá v Česku a Slováci hrají zápasy základních skupin v Ostravě, jsou ochozy plné fanoušků v dresech s dvojitým křížem na hrudi, kteří na vlastní oči vidí tu bídu.

Nejprve se Slováci nadřeli s trpaslíky z Dánska a porazili je až na samostatné nájezdy. V prodloužení s pořádnou porcí kliky porazili Bělorusko. Pak se trápili s dalšími trpaslíky ze Slovinska a porazili je hlavně díky pořádné porci štěstí. Čtvrtého trpaslíka v řadě už ale neporazili. Slovensko prohrálo s Norskem 2:3 a naštvaní fanoušci hledají viníka.

Nyní totiž naši bratři narazí na silnou trojku Rusko, USA a Finsko a tady se s body příliš počítat nemůže. Účast ve čtvrtfinále je hodně mlhavá a hrdý národ to cítí.

Zoufalý trenér Vůjtek si po každém zápase sype popel na hlavu a nyní odtajnil, že tým má na šampionátu s sebou dokonce psychologa. Jenže je to k ničemu.

Důležité je, aby hlavně hráči nesledovali internetové diskuze a vzkazy od fanoušků. Nic hezkého tam není. Týmu nikdo nevěří a fanoušci se jen hádají, zda za to může Fico.

Jestli jsou slovenští fanoušci v něčem nejlepší na světě, tak je to pískání při hymně soupeře. Pokud tato disciplína bude někdy na programu olympijských her, tak je zlato doma.

Mrkněte do galerie a bavte se. Dokud se bavit můžeme a nevypadneme totálně náhodně, nespravedlivě a blbě zase se Slovenskem.