Některá česká média a jejich čtenáři mají jasno. Norsko je ošklivá zlá země, kde sociálka řádí jak černá ruka a krade děti pomalu na objednávku. Dětem jsou pak vymývány mozky, a to je případ i zoufalé matky Evy Michalákové, které sociálka ukradla děti pro nic za nic.

Jenže napadlo vás, že všechno může být jinak? Že třeba děti k matce nechtějí? Že se sice neprokázalo, že by byly sexuálně zneužívány, ale matku ani otce prostě nemají rády? Ano, i to je možné a právě tomu nasvědčují závěry rozhodnutí sociálky, které zveřejnilo Právo.

Michaláková se nesmí s dětmi stýkat, protože o to její synové nestojí. „Denis stanovil při návštěvě sociální pracovnice v rodině pěstounů 12. ledna pět jasných požadavků, které paní Michaláková musí splnit, aby se s ní byl ochoten setkat. Nesmí ho objímat, zdvihat, ptát se, jestli se chce přestěhovat do Česka nebo k ní domů, fotografovat ho a mít s sebou telefon ani fotoaparát. Matka při setkání 20. ledna na tyto požadavky přistoupila, ale syn se s ní nadále odmítá sejít,“ uvádí deník Právo.

Co se týče dalšího setkání, Denis řekl norské sociální pracovnici, že mámu nechce vidět déle než patnáct minut. „Chtěl, aby ho někdo informoval, až uběhne pět, deset a patnáct minut, a aby pěstouni u toho také byli."

O rodičovská práva prý Michaláková přišla i z důvodu, že chlapce vystavila medializaci. A kdyby se s ní přeci jen děti sešly, starší Denis by se mámy zeptal „proč dělá hlouposti, že jí chce říct, že se mu nelíbí, že dává fotografie médiím a že lže“. Chlapci kauzu v médiích zřejmě taktéž sledují, protože byli údajně znepokojení, když se na internetu objevily fotky, na kterých je Denis s tetou na záchodě.

Podle rozsudku ani jeden z chlapců o mámu nestojí. Starší Denis je z mámy ve stresu. „Jakmile se začne mluvit o styku, tak je chlapec vždy rezignovaný a vykazuje výrazné tělesné reakce." Mladší David o paní Michalákovou vůbec nejeví zájem a za rodiče považuje pěstouny.

Co se skutečně v rodině Michalákových dělo, co stojí ve spisu, to se zřejmě asi nikdy nedozvíme. Ovšem z těch střípků, co se dostávají ven, je patrné, že chlapci se mají dobře, dalo by se říct, že lépe než u mámy. A než se budeme všichni hystericky stavět na stranu Michalákové, aniž bychom znali fakta, nebylo by vhodné se také zamyslet, co je dobré pro blaho těch, kterých se to týká, dětí?