Antonie Chrástecká a Hana Humpálová jsou už doma u svých rodin. Premiér Sobotka prosí novináře, aby respektovali, že dívky jsou unavené, a dali jim čas na zotavenou. Jisté je, že celé Česko čeká na první velký rozhovor.

První dojmy ale už obě dívky sdělily svým tureckým zachráncům. Jsou to slova, ze kterých běhá mráz po zádech. Když před dvěma lety vyrážely na cestu do Indie, říkaly, že chtějí podrobně poznat kulturu národů, přes jejichž území projedou. Nečekaly, že ji poznají až na dřeň a že dva roky bude jejich život viset na vlásku.

„Stále nemohu uvěřit, že jsem tady. Bojím se, že je to jen sen,“ to jsou slova Antonie Chrástecké v bezpečí turecké charitativní organizace. Dá se z nich vyčíst, že dívky po dvou letech v zajetí začaly ztrácet pojem o tom, co je tvrdá realita a co útěk do konejšivého snění o domově.

„Bylo to velmi těžké. Viděla jsem poprvé v životě tolik ozbrojených mužů. Pořád nevím, proč nás unesli,“ uvedla Hana Humpálová a dodala: „Měly jsme spoustu času na přemýšlení. Pořád jsem myslela na svou rodinu, že na nás myslí. Věřila jsem, že jednoho dne budeme zachráněny. Poprvé po dvou letech vidím slunce a úsměvy lidí kolem nás.“

Proč byly obě dívky uneseny, není stále zřejmé. Možná že skupina napojena na Al-Káidu chtěla jen výkupné. Také se hovořilo o tom, že ozbrojenci chtějí životy dvou Češek vyměnit za propuštění vězněné lékařky jménem Afia Sadiki. Tu ale drží ve vězení Spojené státy a výměna by byla nemožná.

Záhadou také zůstává, jakým způsobem byly obě dívky propuštěny. Jisté je, že tomu předcházelo intenzivní jednání. Prezident Zeman v týdnu naznačil, že se kolem Češek něco děje, když uvedl, že začíná být mírně optimistický.

Kromě toho, že čekáme na první velké rozhovory a tiskovku, tak už nyní čekáme, kteří populisti se pokusí na osvobození dvou Češek přiživit a budou tvrdit, že právě oni udělali ten rozhodující krok. To už je v Česku takový folklór.