Chicagský fotograf Bill Smith a jeho žena Lauren před skoro deseti lety podnikli dobrodružnou cestu do jihovýchodní Asie. Zřejmě netušili, že jim to úplně od základů změní život. Návštěva Kambodže pro ně byla přímo zlomová.

Bill a Lauren nechtěli jen vidět luxusní střediska, ale chytili si na ulici vůz, že se pojedou podívat, jak žijí obyčejní lidé. Taxikář jejich požadavku moc nerozuměl, protože si ho ani nedokázal vysvětlit. Američtí manželé totiž chtěli vidět nějaké „kambodžské děti“, a tak si řidič vyložil jejich slova po svém a zavezl je na asi 25 minut vzdálené místo mimo hlavní město Phnompenh. Tam spatřili oba obrovskou hořící skládku a na ní stovky žen a dětí, které se jí probíraly.

„Všude byly mouchy,“ vzpomíná Bill. „Lezlo tam strašně moc hadů a krys, smrad byl takový, že se mi chtělo zvracet. Museli jsme oba začít dýchat pusou, jinak se to nedalo vydržet. Šokovaně jsem hleděl na ty děti, jak se snaží najít kovy, plast, sklo, nebo cokoliv, co by se pak dalo prodat. Taxikář nám řekl, že z toho mají asi deset dolarů na měsíc a žádné z nich nechodí do školy. Moje žena byla ohromená. Vytáhl jsem foťák a začal okamžitě střílet snímky. Když jsme odjeli, nedal se ten pocit vydržet, museli jsme tam druhý den znovu.“

Vrátili se ale už s plánem. Dojatá Lauren a překvapený fotograf totiž nedokázali tuto zkušenost pustit z hlavy, ale věděli, že jsou jenom turisté a brzy se budou vracet do vlasti. Lauren nedokázala přestat myslet na jednu dívku v červeném klobouku, a když se druhý den vrátili na skládku, našla ji tam opět: „Náš řidič uměl trochu anglicky, takže zjistil, že se jmenuje Sreyna a je jí deset. Sehnal nám i její dvanáctiletou sestru Salim a jejich matku. Už tehdy jsme věděli, že jim musíme pomoct. Řekli jsme matce, že jí dáme jakoukoliv částku, co by měla ze skládky, když nám odpřisáhne, že pošle obě děti do školy.“

Matka sester kývla a manželé Smithovi jí věnovali peníze na půl roku dopředu s tím, že pak pošlou další. Plán se osvědčil, matka nezklamala a kontrolovat ji jezdil důvěryhodný taxikář. Děti nastoupily před devíti lety do školy a Bill Smith po návratu z dovolené ukázal svým kolegům a přátelům fotky z výletu, o kterém napsal i článek do novin, pro něž pracuje.

Jeho reportáž vyvolala poprask a téměř okamžitě vznikla i nezisková organizace New Day Cambodia, kde lidé pomáhali přesně jako tehdy Lauren s Billem. Nyní má už dvě pobočky a eviduje asi 100 dětí. Jejím rodinám posílají dobrovolníci peníze, co by měly ze skládky, a oni nechávají děti chodit do školy.

Že to má smysl dokazuje i příběh dvou sester. Hodný taxikář manžele do Ameriky celou dobu zpravoval dopisem, že je vše v pořádku a obě jsou ve škole. Když sestry povyrostly, stáhli si je Smithovi do Ameriky na univerzitu a matku nadále podporují penězi z nadace. Harold Washington College v Chicagu má nyní dvě kambodžské studentky navíc: „Bereme se sestrou Billa a Lauren Smithovi jako svou druhou rodinu. Nevím, co by s námi bylo, kdyby se oba tehdy druhý den nevrátili. Škola je pro mě strašně důležitá, je to pro mě druhý život,“ zakončuje jeden neuvěřitelný příběh náhodné pomoci budoucí promovaná hoteliérka Sreyna, děvče ze skládky.