Svátek svaté Barbory, který se slaví 4. prosince, bývá spojen s řadou lidových zvyků. Nejznámějším z nich je řezání tzv. barborek – třešňových větviček. Použít lze i višeň, jabloň, slivoň nebo zlatici (forzýtii).

Do vázy si je dávaly dívky toužící po vdavkách. Když barborka na Štědrý den rozkvetla, do roka se měla uskutečnit svatba. Někdy dívka nazvala každou větvičku jménem chlapce, ženichem se stal ten, jehož větvička vykvetla jako první.

Kvítek z barborky ukrytý za šněrovačkou měl zase přivábit hocha, kterého děvče nosilo v srdci. Věřilo se také, že dívce, jež už není pannou, větvičky nevykvetou, proto některé dívky barborky raději schovávaly.

Jiná pověra mluví o využití barborek k odhalování čarodějnic. Stačilo při mši stočit rozkvetlý proutek do kruhu a podívat se skrz něj, čarodějnice stávaly zády k oltáři.

Dávnou tradici, která zůstává předzvěstí blížících se vánočních svátků, drží dodnes i provdané ženy. Barborky patří k obvyklé výzdobě vedle adventních věnců.

V předvečer svátku svaté Barbory obcházely dívky a ženy oblečené do bílého hávu vesnici, měly zamoučněný obličej a vlasy jim zdobily zelené věnečky. Barborky obdarovávaly hodné děti ovocem a cukrovím, ty zlobivé dostaly našleháno metlou.

Křestní jméno Barbora (též Barbara) je řeckého původu, vzniklo ze slova „barbaros“, což znamená „cizinka“, „barbarka“. Řekové tak označovali cizince, jimž nebylo rozumět, podle nich breptali.

Panenská mučednice svatá Barbora je patronkou horníků, zedníků, dělostřelectva, zajatců, hrobníků, umírajících aj. Věřící ji považují za ochránkyni před bouřkou, ohněm, horečkou či morem. Vyobrazována bývá s dalšími 13 pomocníky v nouzi.

Proti neštěstí a smrti v dolech zapalují horníci Barbořino světlo. Svaté Barboře je u nás zasvěceno několik kostelů, z nichž nejproslulejší je kutnohorský chrám sv. Barbory.

Barbora se narodila ve 3. století v Nikomédii (dnešní Izmit v Turecku). Podle legendy (patrně ze 7. století) byla dcerou bohatého kupce Dioskura. Všichni obdivovali její krásu a učenost. Otec ji zavřel do věže, aby nepodlehla svodům nápadníků.

Dívka se mu pomstila tím, že se stala křesťankou. Jakmile to otec, zapřisáhlý nepřítel křesťanů, zjistil, snažil se ji proklát mečem. Barbora mu ale utekla, úkryt jí poskytla skála, která se před ní otevřela. Její skrýš však prozradil pastýř.

Otec dal Barboru krutě zbičovat, druhého dne její nepřátele překvapilo, že rány z jejího těla zmizely. Byla drasticky mučena, čímž ji chtěli odvrátit od víry, mělo jít o drásání železnými hřebeny, pálení, tlučení do hlavy i uřezání ňader.

Nato soudce dívku odsoudil k smrti. Když ji znetvořenou vlekli městem k popravišti, anděl prý Barbořino krvácející tělo zahalil bílým oděvem. Nenávistný otec se ujal role kata a sťal dceři hlavu. Vtom sjel z nebe blesk a otce spálil na uhel.

Postava svaté Barbory a její život nejsou historicky doloženy, proto byla roku 1969 vypuštěna ze seznamu katolických svatých.

Chcete-li vědět, co vás na Barboru čeká, přečtěte si svůj osobní a erotický horoskop, najdete ho tady.