Možná to nevíte, ale Wikipedia je plná strašidel. Po zadání těch správných hesel se ve spleti více než čtyř miliónů článků před vámi objeví opravdu hrůzyplná fakta. Na některé z nejděsivějších příběhů, neuvěřitelných událostí a podivných lidí i bytostí se blíže díváme v našem seriálu. Dnes to bude koncept pro horskou dráhu, která má své účastníky zabít.

Pokud je vám špatně už při pohledu na ruské kolo při návštěvě Matějské, tak ve čtení následujícího článku raději ani nepokračujte. Vlastně všechny zábavní atrakce, jež jste do dnešního dne měli tu čest spatřit, nebo o nich jenom číst, blednou ve stínu té následující. Fráze "to bude moje smrt“, kterou někteří z nás před vstupem na libovolný kolotoč nebo horskou dráhu používají, v jejím případě vůbec není přehnanou, ve vtipu řečenou průpovídkou. Následující dráha totiž byla vymyšlena, aby své cestující zabíjela.

V originálním znění Euthanasia Coaster to má ostatně už ve svém názvu. Koncept horské dráhy navrhl v roce 2010 umělec, inženýr a designér původem z Litvy, Julijonas Urbonas. Veřejnosti jej poprvé představil před třemi lety na vědecké galerii v Dublinu. Svým návrhem chtěl vyhovět lidem, kteří se například kvůli těžké nemoci rozhodli odejít ze života dobrovolně. Pomocí atrakce by tak mohli – dle jeho vlastních slov – učinit s elegancí a euforií. Není divu, že se jeho nápad po zveřejnění dočkal velké kontroverze a kromě obdivovatelů bizarního způsobu smrti si našel ještě více odpůrců.

Celý model stavby Euthanasia Coaster vypadá přitom na první pohled víceméně jednoduše. Dráha je vysoká 510 m a po dosažení vrchního bodu se jízdní souprava rozjede rychlostí 360 km/hod. Po sjetí do dolního bodu na pasažéry, kterých může najednou být až dvacet čtyři, čeká sedm otoček. O to fatálnější je ale její dopad na organismus člověka.

Sebevražedný proces probíhá následovně. Nejprve několik minut stoupáte nahoru. Během pomalé jízdy můžete nejenom své rozhodnutí ještě změnit, ale zesiluje se tím také vaše vnímání výšky. Po dosažení vrcholu se souprava zastaví. Začátek jízdy smrti závisí už jenom na vašem stisknutí, či nestisknutí tlačítka. Těžko říct, jak by podobná situace byla řešená při plném obsazení.

Po stlačení dochází k velkému sešupu dolů. Vlivem velkého tíhového zrychlení má cestující pocit, jako by vjížděl do tunelu. Jeho mozku se dostává málo kyslíku, vnitřní orgány jsou stlačovány a dochází k postupné ztrátě vědomí. Vynálezce slibuje, že člověk nepřežije už po první otočce. Kdyby ale náhodou byl stále při životě, což se může odvíjet od jeho tělesných proporcí nebo tolerance na tíhové zrychlení, druhá prý už zaručeně „vykoná svou práci“. Pro všechny případy následuje otoček ještě pět. Do cílové rovinky už poté vjíždí až dvacet čtyři mrtvol…

Nevíme, jak to zní vám, ale celý nápad se namísto elegantního způsobu odchodu ze života jeví spíše jako dost nechutná a hrůzu nahánějící eutanazie, která mnoho lidí může odradit od návštěvy i obyčejné horské dráhy. Pokud máte odvahu, pusťte si virtuální rekonstrukci jízdy.