Včera jsem vám řekl, proč jsem přestal hulit. Tedy přestal hulit… Proč prostě pár dnů nemůžu do sebe zelené zlato cpát horem dolem – první díl deníku najdete ZDE.

Druhý den bez hulení byl vlastně úplně v pohodě. Tedy více makám. Jedna závislost vždy musí vytlačit druhou. Nebudeme si tu hrát na lidi, kteří umějí žít bez závislosti. Pokud nebudu hulit, budu více chlastat. Tak to prostě je. Tohle už dávno znám. Zatím jsem si ale našel jinou berličku. Takovou, kterou můj zaměstnavatel jistě ocení. Stává se ze mě workoholik.

Makal jsem celý den, a když jsem přišel domů, chtěl si ubalit brko. Tradice, rutina, závislost? Říkejte tomu, jak chcete, já tomu říkám prostě „ubalit brko“.

No a jelikož přece nehulím, tak jsem šel makat. Nebudu vás napínat, makal jsem do půlnoci a pak šel spát.

Lehnu si do postele a… A nic! Čumím do zdi a cítím plno energie. Cítím, že potřebuji jít něco dělat. Jedna hodina v noci a já jsem regulérně nakoplej. Dvě hodiny v noci a já přemýšlím, že jsem jak na speedu. Tři hodiny v noci a já přemýšlím, že si prostě ubalím, abych usnul. Zkurvená nespavost! Tohle jsem nečekal.

Ve tři hodiny v noci mi došlo, že moje tělo neuspává večerníček, ale THC. Jointy místo ukolébavky. Jointy, které vás nenápadně pošlou do snů. Nevím, o co jde, ale zdá se, že moje tělo dostalo energetický šok.

Přemýšlel jsem, že půjdu zase asi makat. Místo toho si pustil porno a udělal si to. Že bych pak usnul? Pěkný kulový.

Oči jsem zavřel, když začalo svítat. A ráno? Ráno jsem neměl chuť na jointa, ráno jsem měl brutální chuť spát. Místo toho začínal den třetí. O tom zase až zítra.