Jelikož jsem celý uplynulý týden byla ve stavu nemohoucím, účastnila jsem se společenského dění pouze pasivně, tedy zprostředkovaně. O to víc jsem se těšila na sobotní candrbál zvaný Česko-Slovenský ples v Obecním domě, kam jsem šla s dvěma svými kamarády, jichž se jinak problematika „vyšší společnosti“ díkybohu příliš netýká.

Byla jsem však velmi překvapena, když jsem se svých přátel na konci honosné akce v honosném prostředí zeptala, co je na celém plese zaujalo nejvíce. Prý to byl jeden muž majestátného vzezření v drahém obleku, který stál asi půl hodiny u tácku s medovníky a vyžíral s velkým zaujetím z každého jednotlivého kousku zákusku vlašské ořechy. Tedy POUZE ořechy. Zůstala po něm rozsáhlá armáda poražených a obraných čtverečků moučníku bez možnosti dalšího využití. A šlo vidět, že i pro onoho váženého a důstojného muže to byl ten největší zážitek ze slavnostního bálu, i když mu za zády vystupovala třeba Jitka Zelenková.

To samé se opakovalo i o den později na akci esoterické celebrity Stanleyho Bradleyho, tedy televizního věštce, jehož pravé jméno je Stanislav Brázda. Pan Standa uspořádal své Psychosomatické divadlo konstelace, což znamenalo, že v restauraci byla skupina mladých dívek a žen a jeden muž. Ten se všem představil jako zemědělec, který má doma na své usedlosti velké problémy s nevycválanou ženou a neví, jak z toho ven. Dívky následně osudem zmítaného zemědělce chytly v kruhu za ruku a společně pod dozorem Stanleyho všichni sborově opakovali mantry o tom, že když člověk přijme lásku, tak že je prý na cestě k lepšímu způsobu života. Když už to divadlo trvalo moc dlouho, objednala jsem si hamburger s hranolky a nezahušťovanou mrkvovou polévku s čerstvým zázvorem. V momentě, kdy mi voňavé pochoutky slečna servírka přinášela, byla duchovní seance na téma lásky a odpuštění okamžitě ukončena.

„Prostě ženský vždycky, když něco chtěj, tak si to nějak zdůvodněj. Tak už to holt je,“ sdělil věštec Stanley zemědělci svůj velký závěr. „Mohl bych když tak taky poprosit o tu polívku?“ vyslovil se esoterický mág a rázem bylo po psychosomatickém divadle. „Jestli není ničím zahušťovaná, tak bych si ji moc rád dal. Tady to teď tak zavonělo, že mě teď přešly všechny chutě kromě té na tu polívku,“ dodal věštec.

A co z toho vyplývá? Že když nejde o duchovno, sex nebo společenskou prestiž, můžete vzít jed na to, že jde každému jen o to jedno. A to o jídlo.