Tomu říkáme životní entuziasmus.

Čtyřiadevadesá­tiletý Švéd si konečně našel trochu času, aby si udělal řidičské oprávnění.

Dobře, je to trochu jinak. Svůj první řidičák už stařík dostal před začátkem druhé světové války – v roce 1938. No a teď mu úřady nakázaly, že musí zkoušky opakovat, aby bylo jasné, zda vůbec může nadále řídit motorové vozidlo.

A protože je děda ještě štramák, zkoušky zvládnul s prstem v nose.

„Budu řídit, dokud budu schopen. Nejsou tady žádná omezení,“ nechal se slyšet stařík pro deník Expressen a znova usedl do svého Volkswagenu Golf, kterým se dopravuje denně do města Lidköping. „Jezdím do města dát si nějaký zákusek a kecat o blbostech s klukama. Ale nedosahuji vyšší rychlosti než osmdesát kilometrů v hodině,“ usmívá se Josefsson, který se celý život živil jako elektrikář a do důchodu šel až v osmdesáti letech.