Setkáme se s ním úplně všude.

Je nedílnou součástí naší kultury, základních hygienických návyků i stereotypů.

Tohle je 9 zajímavostí ze světa mýdla.

1. O používání mýdla při osobní hygieně v období před naším letopočtem máme jen málo důkazů. Přesto je pravděpodobné, že lidé už tehdy nějakého mýdlového předchůdce k mytí využívali.

2. Pro Řeky a později Římany bylo typické, že při koupání používali vonné oleje, ale je možné, že se naučili vyrábět mýdlo od Keltů.

3. Už římský spisovatel Plinius starší ve svém díle Historia naturalis z prvního století používá galské slovo Saipa. Jazykovědci se shodují, že od něj bylo zřejmě odvozeno slovo pro mýdlo v anglickém, francouzském, německém, portugalském, rumunském a španělském jazyce.

4. Jeden z prvních podrobných návodů na výrobu mýdla, jak jej známe dnes, se nachází v jisté sbírce řemeslných výrobních tajemství z 12. století.

5. Technologie výroby mýdla se v průběhu let v podstatě nezměnila. Oleje a tuky různého původu se vaří v žíravém alkalickém roztoku, čímž vzniká čisté mýdlo.

6. V jižní Evropě se na výrobu tradičních mýdel používal olivový olej. V chladnějších oblastech ale výrobci mýdel i nadále používali lůj. Někteří se dokonce přiklonili k rybímu tuku. No fuj! Dokážete si představit, jak byste po umytí takovým mýdlem vlezli do postele?

7. Za dob Přemyslovců se mýdlo vyrábělo doma, staraly se o jeho výrobu hospodyně. Na trhu mýdla nebyla. V roce 1464 byl v Praze založen cech mydlářů a vzniklo řemeslo „mydlářství“.

8. V 16. století se výroby mýdel ujímá Francie a velkým střediskem produkce mýdla se stává Marseille, kde se začalo dělat mýdlo prvotřídní kvality. Dodnes je tento druh mýdla znám pod názvem Marseillské mýdlo.

9. Ve středověku byly voda a mýdlo považovány za škodlivé pro lidský organismus. Mýdlo proto zažilo svůj velký úpadek a bylo využíváno jen k praní oděvů a občas k čištění příbytků. Až po přelomu 19. století začalo slavit svůj velký comeback!