JE SUIS CHARLIE. Pamatujete si na to? Evropští politici se chytli za ruce a šli ulicí. Do kamer pak říkali něco o tom, že je to hrozné, že Evropa se ale nesmí bát a že terorismus je třeba potírat.

Angela Merkel nebo Francois Hollande řečnili o tom, že svoboda slova musí být zachována, že evropské principy si vzít nenecháme a že útok na Charlie Hebdo udělala partička radikálních islamistů.

Po každém teroristickém útoku v Evropě je to stejné. První fáze je šok. Druhá fáze je vyjádření solidarity. Pak následuje slib veřejnosti, že terorismus se bude potírat a že vlády udělají vše pro bezpečí svých občanů.

Řečičky to jsou hezké, ale tím to bohužel končí. Evropa je slabá a neumí od slov přejít k činům. Proti evropské civilizaci stojí džihádisté, kteří jsou ochotni zemřít. Vyhlásili Evropě válku.

Jak reaguje Evropa? Proslovy o solidaritě, proslovy o tom, že multikulturní společnost si zaslouží další šanci, proslovy o tom, že evropské principy si vzít nenecháme. Takže se jen žvaní a pak přijde další útok. A tak to jde pořád dokola.

Proti Evropě stojí radikální islám. Nelze proti němu bojovat selfíčky a nápisem JE SUIS CHARLIE. Ukázalo se, že to nestačí.

Co bude dál? Útok na Madrid? Exploze v Londýně? Nebo střelba na Václaváku? A kdy to přijde? Za týden? Nebo až za půl roku?

Co tedy dělat, abychom jako ovce nečekali na další krvavý den?

  • EU musí mít přehled o tom, kdo v Evropě operuje a co je jeho cílem
  • tajné služby musí více a lépe monitorovat místa, kde hrozí radikalizace mladých muslimů (jedná se zejména o mešity)
  • EU by měla vyhostit islámské duchovní, kteří volají po svaté válce proti křesťanům
  • není možné, aby na území EU existovaly „no go zóny“, kam se bojí vstoupit policisté
  • EU musí začít odlišovat zbídačené válečné uprchlíky od radikálních džihádistů