Taky věříte, že nejsme ve vesmíru sami? Divíte se, kdo dělá kruhy v obilí, a rádi byste znali jejich význam, ale už vás nebaví se dívat na všechny ty bombastické filmy, kde hlavní hrdina pořád jenom hláškuje, střílí z bazuky vesmírné lodě a sebeobětovává se?

Chcete se už prostě taky u filmu s mimozemšťany začít konečně bát? Tak vítejte v Bucks County na kukuřičné farmě bývalého kněze Grahama Hesse.

Ten žije v osamoceném domě na okraji pole se svou malou dcerou Bo (Abigail Breslin), synem Morganem (Rory Culkin) a bratrem Merrillem, který na ně dohlíží ze zadního vejminku. Už na první pohled je patrné, že v této rodině není něco v pořádku. Malá Bo trpí zvláštní paranoií z odstáté vody ve sklenicích, Morgan má zdravotní problémy a Merrill se jaksi nesmířil se svou zničenou minulostí baseballového hráče. Postava nepřítomné Grahamovy manželky navíc dává tušit, že její smrt má přímo co dělat s odloženým kněžským límcem farmáře Hesse.

Skličující okolí farmy je samo o sobě dosti náročné místo k životu, ale to ještě její obyvatelé netuší, že právě ztracená víra a naděje by jim měly zachránit holý život. Když se jednoho dne objeví v kukuřici tajemné geometrické kruhy provázené podivnými návštěvami u jejich domu, Graham Hess nejprve podezírá vesničany z blízkého městečka, kterým by mohlo vadit jeho zběhnutí od víry.

Naneštěstí, nebo díkybohu, jak se to vezme, jsou ale tyto úkazy zaznamenávány po celém světě a rozšiřují se rychlostí světla. Zatímco venku se schyluje k tažení proti nevítaným návštěvníkům, kteří rozhodně na Zemi nepřišli s dobrými úmysly, za dveřmi Hessovic domu se odehrává těžké psychologické drama mezi všemi členy neúplné rodiny, kteří se sami, odříznuti od světa, musí postavit nejen čelící hrozbě tajemných predátorů, ale především ztracené víře a vlastnímu strachu, jenž ochromuje bystrý rozum, zato ve vypjatých situacích ždímá z každého poslední zbytky těžko hledané odvahy.

Znamení nejsou jen horůrkem se zlými mimozemšťany, ty ostatně ve filmu skoro ani neuvidíte. Je to thriller s plnokrevnou atmosférou, který dávkuje strach po náprstcích, přesně tak, aby vám paní Hrůza jezdila ledovým prstem po páteři, a přesto na vás lacině nebafla. Manoj Nigh Shyamalan, režisér filmu, má ve zvyku ukazovat „to neznámé“ v zrcadlových odrazech, i tady zlo přichází jakoby z druhé strany, z jiného světa, ze zkreslené reality, která může a nemusí být pravdivá. I tady jsou takto – tedy odvráceně, v odrazech – natočeny ty nejdůležitější scény, které dávají jasně najevo, že nemají s naším světem co dělat.

Režisér přesně ví, že divák se nejvíc bojí toho, co není vidět a existuje jen tak naznačené, že větší strach nám nahánějí vlastní vnitřní obavy ze sama sebe než venkovní zlo, ať už jej ztělesňuje cokoliv. Zřejmě proto se ve Znameních dočkáme především režisérova interestu vnitřních pocitů a potlačovaného strachu, hlavně u otce rodiny, kterého hraje Mel Gibson, a jeho bratra v podání Joaquina Phoenixe.

Naprosto přesně zde fungují statické dlouhé záběry neskutečně vykreslující napínavou atmosféru přicházející hrozby, kterou můžete jenom tušit. Postavy ve filmu, ač jsou si jako rodina blízko, mají k sobě psychicky neskutečně daleko a napětí mezi jejich charaktery umocňuje mrazení v zádech při tušení ukrytého zla. Jednotlivé obsese členů Hessovy rodiny tvoří v závěru překvapivě ucelený celek, čímž potvrzují pravdu, že všechno zlé je pro něco dobré.

Shyamalan staví nástup tajemna dlouze a efektivně, což má za následek napětí vygradované až na hranici snesitelnosti, k čemuž mu dopomáhá precizně vedená kamera, kdy vám mráz běhá po celém těle, aniž vidíte cokoliv, čeho byste se vlastně měli bát. Je nám trochu líto toho konce, film si na něm mohl dát víc záležet, ale i tak vás Znamení přibijí do křesla a nedovolí líně sklopit oči z obrazovky. A pokud půjdete spát v noci s rozsvícenou lampičkou poté, co si dnes Znamení pustíte ve 23.15 na Primě, myslete na to, že se nemáte čeho bát. Vždyť přece nic strašidelného nevidíte…