Současné děti budou o práci soupeřit globálně, obzvlášť v oblasti duševní práce. Společnosti jako Facebook a Accenture chtějí být v budoucnu postavené na silných stránkách svých zaměstnanců. Objevit je už v době, kdy se žák rozhoduje o tom, co bude studovat, může představovat velkou výhodu.

Někteří učitelé mají chuť pracovat se studenty individuálně, ale systém jim to nedovoluje, je bohužel zastaralý a rigidní. Plní se kvóty, děti musí umět vše a mít co možná nejlepší známky. Ve skandinávských zemích se každého studenta snaží dostat na jeho nejlepší úroveň. Mají velmi individuální způsob vzdělávání a mladí lidé se mezi sebou tolik neporovnávají. To je mnohem lepší cesta.

Zaujmout, motivovat a inspirovat

Nejlepší vzdělávací systém na světě mají podle všeho Finové. Vzdělání tam představuje absolutní prioritu pro každou rodinu. Když je někdo učitel, tak to něco znamená. Příjem tamních učitelů je o dvacet procent vyšší než finský průměrný plat. Na jednu z pedagogických fakult se tam hlásilo šest tisíc uchazečů, přijali šest set. Přijímací řízení tam sestává i z talentových zkoušek, které zjišťují, jestli se kandidát na učitele vůbec hodí.

Během studia se pak učitelé vždy čtrnáct dnů v roce vzdělávají jen v tom, jak mají učit – jak studenta zaujmout, motivovat a inspirovat. Ředitel školy netráví 90 % času vyplňováním formulářů, které se posílají na ministerstvo. Místo toho se snaží zlepšit svou školu a systém vzdělávání. Podle OECD patří finští žáci k nejlepším studentům na světě, i když tráví ve škole o 25 % procent méně času, než je průměr (OECD je organizací 35 ekonomicky nejrozvinutějších států světa).

"CELODENNÍ SEMINÁŘ PRO RODIČE A DĚTI – VÍCE INFORMACÍ NAJDETE ZDE"http://ww­w.janmuhlfeit­.com/.

Skvělý příklad představuje také neziskový projekt Američana Salmana Khana Khan Academy, což jsou volně dostupné on-line kurzy, jež látku nabízejí zpracovanou v textu a číslech, videích, obrázcích – tak, aby způsob předávání informací vyhovoval různým potřebám a schopnostem studentů.

Potenciál v kleci

Když se dítě narodí, má sto miliard mozkových buněk, které spolu komunikují a propojují se prostřednictvím synapsí. Ty se propojují podle vrozených vloh. Děti si většinou hrají s tím a na to, co je zajímá, baví a o ostatní hračky se nezajímají. Podle studie NASA vykazuje vysokou kreativitu v šesti letech 98 % dětí. V deseti je to 30 %, v patnácti 12 % a v pětadvaceti procenta dvě. Škola totiž dětský potenciál většinou neodemyká, dává ho do klece. Proč tomu tak je? Zmíněné synapse se propojují podle dvou vzorců. V prvním hrají roli prožitky, zkušenosti a to, co člověka obklopuje. V druhém to, o čem přemýšlí.

Když jsem před třiceti lety chodil do školy, učili nás, že od třiceti dál mozkové buňky odumírají, a to není pravda. Synapse se tvoří po celý život. Nevadí, když člověk svůj přirozený talent odhalí třeba až v šedesáti. Nicméně aby se z něj stala silná stránka, musí ten potenciál trénovat a využívat. David Svoboda, jehož jsem mentální kouč, musel svůj sportovní talent rozvíjet, aby se z něj stal olympijský šampion.

Ukázat cestu

V rámci svých kurzů s dospělými se snažím najít jejich talenty, silné stránky a možnosti, jak jich využít. Když jsem v Microsoftu v roce 2000 převzal tým pro střední a východní Evropu, zaměřil jsem se na talenty a silné stránky jeho členů, a v době, kdy Microsoft představoval největší firmu na burze, jsme byli čtyřikrát za sebou vyhlášeni nejúspěšnějším regionem na světě. Kolegům jsem řekl: „Budete se věnovat těm věcem, které vám jdou. Hlavně buďte tím, kým jste.“ A fungovalo to. Využívám testů společnosti Gallup s názvem StrengthsFinder, za kterými stojí čtyřicet let výzkumu. Během nich zjišťovali, jak se úspěšní lidé ke svým úspěchům dostali, jaké silné stránky při cestě k nim využili, jaké jsou druhy silných stránek, jak je pojmenovat, charakterizovat a jak se dají využít v osobním i pracovním životě. Test každému najde pět silných stránek. Ne ve všech se dotyčný najde, nutně nemusí všechny využít. Každý ale mezi nimi objeví ty, v nichž vidí své poslání. Zjistí, že talent má, ale nevěnuje se mu a nevyužívá ho. To se snažíme změnit a zjistit, jak s ním pracovat.

Originální test je v angličtině volně dostupný on-line. My ho máme pro potřeby svých kurzů přeložený. Stejně tak jeho verzi pro děti ve věku 10–14 let. Právě pro děti v tomto věku jsme s kolegyní ing. Kateřinou Novotnou připravili kurz Odemykání dětského potenciálu.

Být úspěšný a šťastný

Prioritou lidstva bylo vždy přežití. Náš mozek tak bez tréninku není nástroj na úspěch, ale nástroj na přežití. I proto se dnes zaměřujeme hlavně na věci, které nám nejdou. Když dítě dostane ve škole jedničku, tak má rodina tendenci ho vést k tomu, aby tím jedničkovým, nebo v Americe áčkovým, předmětem trávil jen 7 % svého času. Když dostane F či pětku, tak 70 % času. Na to, co nám nejde, jsme zkrátka vysazení. Když se nám za den povede deset věcí a jedna ne, večer před usnutím zpravidla myslíme na to, co se nám nepodařilo. A tak to být nemusí.

Nechci říct, že by se děti neměly učit matematiku, když jim nejde. Vše by se měly naučit na rozumnou úroveň, splnit dané kvóty, mít všeobecné znalosti a přehled. Je důležité, aby látku pochopily, neměly problémy ve škole ani pocit, že v životě neuspějí jenom proto, že jim něco nejde. Není ale nutné domů nosit samé jedničky. Člověk nemůže být perfektní ve všem. Nemá smysl si dávat ty nejvyšší cíle, ale ty správné. Věcem, které dětem jdou, se musejí věnovat disproporčně, protože v nich mohou nejen vyniknout. Když totiž člověk dělá něco, v čem může uspět, tak je nejen úspěšný, ale také šťastný. Je to motivace. Můžete dostávat zlaté medaile, vydělávat peníze a dostávat Zlaté slavíky, a navíc vás ta činnost může bavit. Jaromír Jágr dělal nedávno rozhovor do slovenského Forbesu a novinář se ho ptal: „Jardo, jak můžeš být po všech těch letech motivovaný k výkonům?“ A on mu na to odvětil: „Tys vůbec nepochopil, o čem to je. To není o motivaci.“ Podstata tkví v té cestě, protože on ten hokej zkrátka miluje.

Mentální odolnost

Funguje to ve sportu, škole i v práci. Lidé poskytují nejlepší výkony v koridoru flow, sportovci tomu říkají zóna. Koridor vzniká v prostoru prolnutí linie zátěže a přirozeného talentu. Úkoly, které jsou pod úroveň jedince, pro něj bývají nudné. Ty nad ní představují stres. Ve flow se nacházíme tehdy, když maximálně využíváme to, co v nás je, což nás navíc také uvádí do přítomného okamžiku.

Tenistka Jana Novotná v roce 1993 ve finále Wimbledonu výrazně vedla nad Steffi Graf a prohrála, protože se podívala na tabuli a začala se bát toho, že vyhraje. Už se nikdy nevrátila do přítomného okamžiku. Přitom stačilo pětkrát zahrát přítomný balon. Sportovcům vždy vysvětluji, ať hlavně během soutěže nepřemýšlejí nad tím, jak to dopadne. To mohou, když sedí na lavičce a mluví s trenérem.

Pro Usaina Bolta představuje motivaci k výkonům to, že chce být legendou a atletiku miluje. Proto je to šampion. Jen touhou po tom být legendou a faktem, že milujete atletiku, úspěchu nedosáhnete. Musíte ve své činnosti cítit obojí. Je to velmi důležité. Ve flow se však udrží většinou jen mentálně odolní lidé.

Mentální odolnost je v podstatě to, že člověk podává výborné výkony i ve velmi náročných podmínkách. Získává se tak, že tlačíte na nějaké překážky a snažíte se posunout. To dnes lidem chybí. Velmi brzy se vzdávají a nevycházejí ze své komfortní zóny. Obzvlášť když se zaměřují na své slabé stránky. Na učiteli, žáku i rodičích stojí, aby zjistili, kam až se dá tlačit.

Katka Neumannová i David Svoboda říkají, že nejvíc se toho naučili a nejvíc rostli, když to pro ně bylo hodně těžké. Když děláte věci, na které máte přirozený talent, mentální odolnost je větší. Staré úsloví „Co vás nezabije, to vás posílí“ stále platí. Navíc když nevyužíváte svůj talent, žijete život někoho jiného, není to autentický život. Mentálně odolní lidé jsou vyrovnanější a nepodléhají tolik emocím.

Odemykání dětského potenciálu

Nalézt koridor flow se snažíme i na již zmiňovaném kurzu odemykání dětského potenciálu. Předchází mu Gallupův StrengthsExplorer test, který je upraven pro děti ve věku 10 –14 let, tedy pro ty, kdo se právě rozhodují, kam dál. Kam na střední školu a co vlastně se sebou. Mladí lidé ani jejich rodiče často nevědí, na koho se s těmito problémy obrátit. Na školách bývají dětští psychologové, ale ti ani nemají kapacitu na to, aby poradili celé škole.

I proto by tento kurz mohl rodičům a dětem pomoci objevit v sobě to, co je by je mohlo bavit, ukázat jim směr. Ten se samozřejmě může za pár let změnit, ale už mohou jít správným směrem, jen jinou cestou. Mohou se o sobě dozvědět víc. Na jeho začátku seznámíme děti i rodiče s pozitivní psychologií, která hledá, co je na konkrétním člověku dobrého. Odpoledne budeme děti koučovat. Když objevíme silné stránky, chceme, aby si děti i dospělí vybavili zážitek z útlého dětství. Chceme, aby si dotyčný vybavil moment, kdy se cítil opravdu dobře. Většinou si lidé vzpomenou a pak jde o to, co možná nejvíc nastartovat, co v nich je.

Zvládnou-li to, mohou si testy udělat i mladší zájemci. Pokud jsou pro ně ještě příliš náročné, tak se jich rodiče mohou doma jednoduše zeptat, co jim energii dává – což jsou ty silné stránky a talenty, a co jim energii bere – tím objeví slabé stránky.

Má dcera měla v Mnichově učitelku jménem Birgit Ertel. Byla velmi přísná, a přesto ji děti milovaly. Později založila tři velmi úspěšné mezinárodní školy v Dubaji. Jednou jsem se jí ptal, jak je možné, že ji ty dětí mají tak rády, když na ně řve a je na ně tvrdá. Odvětila mi, že každé dítě je génius, jen se musí zjistit v čem. A to je přesně ono. Můžete i jen pozorovat a sledovat, s čím si děti hrají, co jim jde, co je baví a v tom je podporovat. Někdy to pro budoucí úspěšný a šťastný život stačí. Více informací najdete na www.janmuhlfeit.com.