Je to už jako rituál. Tradice opakující se skoro každý rok a neobejde se bez ní snad jediný hokejový zápas mezi Českem a Kanadou. Lítají helmy, rukavice, hokejky, chrániče, vzduchem poskakuje hvizd sudího píšťalky a světelná tabule dychtivě počítá vylučovací tresty.

Česko – Kanada, to neznamená jen dobrý hokej, utkání Česko – Kanada znamená hlavně rvačky na ledě. Fauly, sekání hokejkami, pěstní souboje. Mírumilovný kanadský národ se na ledě mění z pana Jekylla na pana Hydea, a to zvláště tehdy, když se mu nedaří a prohrává. Ale ruku na srdce, právě proto bývá pro českého fanouška zápas s Kanadou nejatraktivnějším a druhým nejočekávanějším.

Tím prvním je vždycky postavit se velkému Rusovi.

Sportovní hlad po krvi je v těchto případech ukojen na maximum, divák u televize šílí nespravedlností a zároveň se královsky baví, zvláště když javorové listy ztratí i poslední nervy a vrhnou se do bitky nesmyslně po konci utkání. Podezíráme je z toho, že závěrečnou řež vyvolávají jen ze zvyku, jako tomu bylo v utkání na mistrovství světa v Německu roku 2010. Před stadionem narvaným k prasknutí.

Jak říkáme. Česko-kanadské vyhlášené bitky baví všechny, nejen příslušníky obou národů.