Tak jsem opět tady. Já vím, že jste se na mě hrozně moc těšili, proto vám tu náladu zlepším ještě více. Rozhodla jsem se, že vás pustím do svého nitra. A proto je tu článek o tajemnu, o tom, jak vidím duchy.

Někteří si o mně budete myslet, že jsem nějaký blázen, co patří do cvokárny, nebo že si vymýšlím. Záleží na vás, jak to vezmete.

Je spousta lidí, co věří na paranormální jevy, a spousta lidí, co nevěří. Já bohužel patřím mezi ty, co na paranormální jevy věří. Věřím, že existuje něco mezi nebem a peklem. Věřím, že každý máme anděla strážného, co nás chrání, a že Bůh se na nás seshora dívá.

Tenkrát mi bylo asi 14 let a byla jsem s mým bratrem doma a bratr něco dělal na počítači a já koukala na telku. Dostala jsem na něco chuť, tak jsem se šla podívat, co máme dobrého v ledničce.

Stojím u ledničky a trošku jsem si u toho tancovala… Kouknu od lednice směrem do pokoje a najednou tam vidím černou postavu stát u postele. Udělalo to jeden krok a zmizelo. V tu chvíli jsem byla v šoku a chtěla jsem utíkat pryč. Ale byla jsem totálně paralyzovaná. Nemohla jsem se pohnout, jen jsem stála u lednice a klepala se strachy.

Nakonec jsem se dostala do křesla a zhroutila se tam. Třásla jsem se strachy. Bratr chtěl vědět, co se stalo. Když jsem mu řekla, co jsem viděla, nevěřil mi…

Další příběh se stal na vesnici, kde jsem chvíli bydlela. Nebudu uvádět jméno té vesnice, to není zas tak důležité. Dům, ve kterém jsme potom bydleli, byl hodně starý a říkalo se, že v tom domě zabili jednu paní, co doma ukrývala zlato. Tehdy jsem na nějaké povídačky nevěřila.

Když jsem jednou usínala vedle mamky, tak slyším hlasy. Jako by někdo volal o pomoc. Máma už spala. K čemu to jen přirovnat… Jako kdyby někdo volal hodně zdaleka. Vzbudila jsem mamku, zda to taky slyší. Ale neslyšela! Já tam ležela a furt slyšela volání o pomoc. Nemohla jsem pak několik dnů spát.

Potom se stalo opět něco mimořádného. Moje mamka jela do školky pro mého menšího bratra a já čekala doma a loupala brambory na oběd. Sedím, loupu a najednou jako kdyby někdo naproti mně pomalu pochodoval. Rychle jsem se zvedla a utíkala do obýváku. Ale pořád jsem slyšela dupání a kroky.

Potom se stalo něco podobného i mému bratrovi. Všichni jsme spali a bratr se najednou vzbudil a hrozně brečel, hystericky řval. Ptám se ho, co se stalo, a odpověděl mi, že viděl nad sebou něco bílého, jak mu to proletělo nad hlavou a zmizelo to. Uklidňovala jsem ho, ale sama jsem se také bála. Došlo mi, že ten dům není dobré místo na bydlení.

Mám toho hrozně moc na vyprávění, ale článek by byl moc dlouhý. Tak napíšu jen pár věcí. Další věc, co se stala, byla ta, že jsem si jen tak vyfotila obývák. Poté jsem se podívala na fotku a na fotce byl obličej. Ženský obličej. Ihned jsem to ukázala mé mamce a ta to oznámila svému příteli, který na duchy nevěří. Její přítel neměl slov. Nevěděl, co má říct, jen tam stál a byl v šoku, jako všichni ostatní.

A to není ještě vše. Pak duchy začala vnímat i moje máma. Tehdy byl slunečný den a mamka doma uklízela a její přítel pracoval na zahradě. Mamka uklízí a najednou slyší ze schodů, jak někdo volá její jméno. Tak mamka si myslela, že je to její přítel. Tak na něj volala, ale nic. Po chvilce zase slyší své jméno. Tak se sebrala a šla za tím hlasem. Jenže v domě nikdo nebyl. Tak šla na zahradu a ptala se přítele, zda byl v domě a volal ji. Řekl, že je celou dobu jen na zahradě.

Na duchy věřím a můžu vám říct, že jsou domy, kde bych rozhodně už nebydlela. Jsou domy, kde opravdu straší. Ještě teď, když to píšu, tak mám husí kůži.

Už vás nebudu více strašit. Staly se mi i horší věci, ale to sem psát nechci. Nebojte se a pusťte si raději nějaké mé porno. A já si zase pro vás připravím nějaký textík. Dnes už to raději ukončíme.

Tak zase jindy! Pa a miluju vás, vaše Lady Dee!