Češi opět potvrdili svoji pověst ufňukaných uplakánků, kteří si musí neustále na něco stěžovat. Ona totiž většina Čechů má v povaze svalovat své vlastní neúspěchy na někoho jiného, nejlépe na stát a politiky, kopat všude kolem sebe a hlavně nebýt vděčný vůbec za nic.

Neustále hlavně skrze sociální sítě vykukují ze všech stran ubrečené statusy a komentáře. Přitom si lidé absolutně neuvědomují, že momentálně se mají nejlépe za posledních 27 let.

Češi by měli přestat konečně brečet a neustále si na něco stěžovat, protože tak dobře, jak se mají teď, se ještě nikdy neměli. Momentálně máme nejnižší nezaměstnanost ze všech zemí Evropské unie. Dokonce jsme na to mnohem lépe než sousední Německo. Stejně tak česká ekonomika zažívá boom a po opravdu dlouhé době míří státní rozpočet do přebytku.

Přesto se mnoho lidí ve čtvrtek 17. listopadu značně rozhořčovalo a varovalo před nejistou budoucností a strachem o českou demokracii. Pokud tyhle výkřiky měly v lidech vyvolat strach a frustraci, tak se to podařilo na jedničku.

I když by se lidé měli přes všechna tato fakta cítit pozitivně, rozhodně tomu tak není. Češi se totiž nedokážou radovat z rostoucí životní úrovně. Neustále se něčeho bojí. Z průzkumů vychází, že česká veřejnost se nejvíce obává budoucnosti, ztráty práce a stáří. Hned za tím se umístil strach z ekonomické krize a přílivu imigrantů.

I když se v 90. letech měla většina lidí ekonomicky mnohem hůře, najdou se i tací, kteří by se chtěli vrátit do doby před rokem 1989. A to přestože nezaměstnanost v Česku je na úrovni čtyř procent, což je skvělé. Také se prodloužil průměrný věk Čechů. U mužů o osm a u žen o šest let.

Fakt, že se mají lidé v Česku ekonomicky až moc dobře, dokazuje i zpráva klubu nejvyspělejších zemí OECD. Podle jejího žebříčku kvality života Better Life Index je Česko druhou nejúspěšnější postkomunistickou zemí, hned za Slovinskem.