Včera v práci jsem měla první krizový den. Nohy mě z toho tancování bolí tak moc, že po sundání bot jsem myslela, že nemám ani šanci dojít domů. Úspěšně jsem to ale zvládla a doma usínala už pomalu vestoje.

Řeknu vám, sranda, jak jsem si myslela, to tancování fakt není. Tancujeme už od 20.00, končíme v 03.00 a střídáme se po dvaceti minutách. Takže sedm hodin stát na podpatcích, usmívat se na všechny ty opilce a ještě k tomu vypadat dobře.

Občas to ale sranda je. Tedy, po pravdě, většinou se směju každý večer.

Do této části jezdí z 90 % hlavně Němci, mladí kluci, zablbnout si. Někdy je fakt až neuvěřitelný ten pohled z pódia na ně. To byste nevěřili, jak ti si Mallorku užívají. A to všichni do jednoho. Každý se kamarádí s každým, všichni pijou se všemi, a to i přesto, že se vůbec neznají. Tancují a skáčou jak střelený opice, pořád zpívají, smějou se, křičí…

Je to fakt sranda je pozorovat, to není jako v Česku, kde se lidi moc bavit neumí.

Nebo alespoň v Brně ne.

V Brně sleduje každý každého, jestli náhodou nemá lepší tričko Armani nebo víc peněz v kapse.

Tohle tady v ráji nikdo neřeší.

Každopádně za pár dní sem přiletí můj nejlepší kámoš Tomáš, tak si asi vezmu volno, ať i my můžeme trošku zapařit. Už se na to těším…

Mějte se zatím a posílám pusu,

vaše Nela…