No tak to mě teda potěš…

Mám za sebou jeden z mých nejhorších dnů.

Víkend (8. 3. – 9. 3.) jsem si říkala, jak to budou bezva dva dny.

V pátek odpoledne jsem měla v plánu vyrazit do Prahy na jeden casting, večer jít s kamarádkou a jejím novým objevem pařit, sobotu proflákat po nákupech v Praze a večer jet na přehlídku do Budějovic s Martinou Gavriely, Nikolou Zvěřinovou a Veronikou Fasterovou.

Vše až na pár maličkostí probíhalo celkem, jak mělo, ovšem jen do té doby, než jsem se v sobotu odpoledne probudila po party v Praze a vyhladovělá s kocovinou jsem se dostala k autu a těšila se, že si dám někde kus dobré kačeny se zelím. Ovšem u auta jsem do***** zjistila, že mi ho nějakej č**** vykradl a ukradl zabudovanou autonavigaci s rádiem v řádu několika desítek tisíc…

Což o to… Neměla bych takový nervy, kdyby to bylo moje auto. Jenže já si totiž na cestu do Prahy půjčila auto jiný, abych se nemusela vláčet se svojí A3 a měla to pohodlnější. Takže u vykradenýho auta se stres a nervy měnily v pláč a lítost a zase naopak. Na výbornou Policii ČR jsem si počkala hodinku. Mezitím jsem se dovolala tomu, kdo mi půjčil auto, abych mu v záchvatu breku a lítosti řekla, co se stalo, zavolala mamince, aby mě po telefonu pochovala, a vykouřila několik cigaret (a to normálně kouřím jen na party)…

Po příjezdu strážníka a sepsání protokolu (což trvalo 5 min.) jsem se s vyskleným autem vydala směr Palladium, kde jsem počkala, až mi jeden nejzlatější člověk, můj anděl strážný, doveze z Brna nový auto a to rozbitý si v odveze po D1 do Brna domů.

Naprosto vyčerpaná jsem měla před sebou ještě 150 km do Budějovic na přehlídku a posléze dalších 250 km domů. Do Brna jsem dorazila asi ve 2 ráno a to můj den bohužel ještě nekončil, ale všechno vědět nemusíte.

Přeji vám takových dní co nejméně a vy zm***, co tohle děláte – mlýny melou pomalu, ale melou!!!! Do pekla s váma!!

Vaše

Nela