V únoru 2015 se „Kanibal Tim“ rozhodl, že se vydá bojovat pro ISIS. Odletěl do Istanbulu, kde nasedl do autobusu do města Eebil v iráckém Kurdistánu. Tam verbovali náboráři milic YPG. Všimli si právě i jeho.

Trvalo několik dní, než ho byli schopni propašovat do Sýrie. „Rozřadili nás na dvě skupiny. Já jsem patřil k těm, kdo měli vojenské zkušenosti, takže jsem mohl jít rovnou na frontu,“ vypráví. „Dostal jsem útočnou pušku M-16, dva granáty a poplácání po zádech.“ Krátce poté ho poprvé políbila krutost a realita války. V syrské vesnici viděl to, co se neobjevuje ani v našich nočních můrách. „Byla opuštěná. V domech ale byly lidské ostatky. Ve stavení, kde jsme přebývali, se musely odehrávat hrozné věci. Mučení. Vraždy. Dolehlo to na mě opravdu tísnivě,“ říká Tim.

"Bylo to jako z filmu Max Max. Kurdové zkrátka vzali průmyslová vozidla, oplátovali je a vyrazili v nich na frontu. Mnoho vojáků v těch strojích uhořelo.“ Krátce nato se Timothy octl v bitevní vřavě. Zastavili asi kilometr od vesnice Tel Khuzela a už slyšel bitvu. Tam mu poprvé kolem hlavy proletěla kulka a zbytek cesty na bojiště se se strachem, při kterém tuhne krev, plazil do bitvy.

Krátce po bitvě se přidal ke skupině Taboora Soran, se kterou zažil první invazi, při které si slíbil, že už nikdy nebude bojovat. Svůj slib nakonec porušil. Cesta zavedla válečníka do hor. Právě tam se ukrývaly masové hroby, které pomáhal plnil zmasakrovanými vojáky Islámského státu. „Kurdové na jejich těla močili, kopali je do hlav. Chápal jsem to. Ti lidé jim často vyvraždili celé rodiny.“

„Pamatuji, jak jsme jednou měli navršenou hromadu lidských orgánů. Bylo tam všechno, mozky, plíce, krev všude mezi tím. Chtěli jsme taky mít nějakou legraci. Tak jsem si toho nabral hrst a zakousnul jsem se do toho. ´Co to ku*va děláš,´ řvali na mě. Od té doby mi pak říkali Kanibal Tim,“ svěřil se bývalý elektrikář portálu DailyMail.

Šest měsíců na frontě ho kompletně změnilo. Poté, co půl roku riskoval svůj život v cizí válce v řadách milic YPG, se Tim přidal k Pešmergům. Po nějakém čase ale urazil na sociálních sítích kurdského prezidenta Masouda Barzáního a musel strávit několik měsíců za mřížemi.

Když se dostal na svobodu, chtěl hned Tim domů. Britská policie si na něj počíhala hned u výstupu z letadla. Hříčkou osudu bylo to, že k zatčení došlo na londýnském letišti Heathrow, kde dříve pracoval jako elektrikář. Policie nakonec nevznesla žádná obvinění. Tim se od návratu živí jako lešenář.

„V tomto oboru je hodně bývalých vojáků. Je to nejadrenalinovější práce ve stavebnictví. Dobrá fyzická a duši očišťující práce,“ je přesvědčen „Kanibal".