Praha dlouhodobě neřešila problematiku billboardů. Nenechala odstranit jediný nelegální billboard, což je v Praze každý třetí. Neví ani, kolik jich v metropoli vlastně je. Evropská města ví, jak s billboardy pracovat. Drží regulaci tak, aby billboardy přinášely peníze potřebné pro údržbu veřejného prostranství, ale nehyzdily město. Předpisy je místo regulace rovnou zakázaly. S výjimkou jediné firmy – JCDecaux.

Praha pronajímá pozemky pro reklamní plochy. Ročně tak dosud pro občany prakticky bezpracně a jednoduše získávala přibližně 100 milionů korun. Pražské stavební předpisy však v říjnu tento přítok peněz do pražského rozpočtu utnou. V budoucích pěti letech (obvyklá délka smluv) tedy Pražané přijdou minimálně o půl miliardy korun. Kolik by za to mohlo vyrůst nových školek, domovů důchodců, hřišť a další potřebné občanské vybavenosti? Hodně. Jenže pan Hudeček nemá reklamu rád. Ohání se metropolemi, jako jsou Vídeň a Berlín. Nestydatě balamutí. V Berlíně je na 12 000 klasických billboardů a 240 reklam na mostech. Ve Vídni je přes 11 000 billboardů. To je více než v Praze.

Rozdíl je však v tom, jak k nim města přistupují. Instalace ploch je posuzována místo od místa. Kam se co hodí. Na výpadovce bigboard nevadí, v centru naopak ano. Umisťování reklam má smysl a řád. Ceny za vlastní pronájem pozemku určují soutěže o licence, aukce ap. tak, aby byla pro město nabídka co nejvýhodnější, tedy co nejvyšší. Často jdou příjmy z pronajímání reklamních ploch přímo čtvrtím, na jejichž území stojí, a musejí být ze zákona použity na jejich zvelebení. V těchto městech venkovní reklama pomáhá občanům. Je jasné, že v pražském rozpočtu tyto peníze budou chybět. Obří prostředky půjdou jen na dopravní investice (tunel Blanka, metro A a tramvaje T15). Na nic jiného nezbude. Nebo jen za cenu dalšího zadlužení Prahy.